Sedmý ročník mezinárodního festivalu současného tance KoresponDance se uskuteční od 12. do 14. července opět jako unikátní site specific v prostorách zámku ve Žďáru nad Sázavou. Událost předznamenal už taneční večer v pražské Invalidovně. Ten zaujal zejména originálním propojením evropské tradice barokní hudby a afrického tance říznutého estetikou tance současného. Festival slibuje špičkové umělce ze čtrnácti zemí světa, včetně akrobatických zážitků z nového cirkusu.
Oprýskané prostory barokní Invalidovny ožívají současným tanečním uměním. Nejpůsobivější je i podle reakcí přihlížejících projekt Come if you dare, putující napříč staletími, kontinenty i uměleckými odvětvími. Krátké představení využívá genia loci již zrekonstruované barokní kašny na nádvoří Invalidovny, jedná se tedy o site specific se vším všudy. Baroko, mající často poněkud bolestný charakter, se v aranžmá tradičních afrických bubnů mění v něco, co neroztančí jen performery, ale i všechny přihlížející.
Představením je už samotný příchod diváků, které na místo určení vedou za zvuku bubnů roztancovaní hudebníci. Dva ghanští umělci předvádějí africký živelný tanec, očividně však ovlivněný filosofií toho současného, který se vyvinul ve zcela odlišném kulturním prostředí. A zatímco se z kašny vynořuje barokní pěvkyně, doprovází ji nejen cello a housle, ale také černošští bubeníci. Celá podívaná je důkazem toho, že propojování dědictví různých kultur je nejen možné, ale dokonce žádoucí. Jediná škoda je, že toto představení se ve Žďáru již nebude opakovat, vzniklo výhradně pro prostor nádvoří Invalidovny.
Site specifik neboli představení vzniklé přímo pro jeden určitý prostor, využívající jeho charakteru a genia loci, vznikla ve spolupráci interpretů barokní hudby z JAMU a tanečníků z GhanaDance Ensemble. Ghanská skupina sice působí při domácí univerzitě v Legon, nejedná se však o první účast na českém představení. Spolupráci iniciuje zejména Monika Rebcová, nejznámější průkopnice propojování současného tance a tradičních afrických umění.
Návrat šlechty i tance na zámek
Z představení, která budou k vidění i v červenci na zámku, se divákům představila Agáta Jarošová se svým autorským sólem Sa Présence. Choreografie je unikátní tím, že jejím předobrazem jsou fotografie. Jedná se o černobílou sérii havranů fotografa Masahise Fukase, která automaticky připomene báseň Edgara Allana Poea. Stejně temná je i choreografie pohrávající si s ptačími pohyby na meditativní hudbu. I když nepatří k tomu nejzajímavějšímu, co KoresponDance nabízí, patnáctiminutová inscenace podtržená polonahým „ptačím“ tělem tanečnice je zajímavým zážitkem.
Jedním z největších lákadel třídenního festivalu je právě zasazení do prostoru zámku ve Žďáru nad Sázavou. Mnohá představení totiž vznikla právě pro tuto příležitost jako site specific neboli (nejen taneční) umění zasazené přímo do kontextu určitého místa. „Koho napadá otázka, proč jet za současným tancem zrovna do Žďáru, ten tam prostě ještě nebyl,“ říkají pořadatelé.
S tím souvisí i zajímavá historie festivalu, potažmo zámku spjatého s rodem Kinských. Jakoby se s návratem české šlechty po revoluci navrátil i současný tanec, jehož rozvoj byl po komunistickém převratu násilně potlačen. Festival má totiž na svědomí tanečnice, hraběnka Marie Kinsky. Ta, i když je do českého šlechtického rodu přivdaná, hrdě podporuje rozvoj a popularizaci tanečního umění v česku již od druhé poloviny 90. let.
