Jsme tlustí. A pořád na váze přibýváme. Rok co rok nás proto odborníci naléhavě varují. I nyní: obézních je u nás už čtvrtina žen a víc než pětina mužů, další čtvrtina populace trpí nadváhou, rychle tloustnou i děti. Nejsme v tom ale sami, během desetiletí prý bude obézní každý druhý Evropan. Euroráj to na pohled.
Obezita je nejhorším zdravotním rizikem bohatého světa. Jeho lékaři bubnují na poplach, tlouštíkům hrozí až třicítka závažných nemocí. Zdravotní pojišťovny vzdychají, nemoci z nadměrných kil už stojí zhruba tolik co z kouření. Američané kdysi v jedné z mnoha studií spočítali, že obézní člověk přijde zdravotnictví o sedmatřicet procent dráž než běžný pacient.
Státy proto neustále vymýšlejí, kde sehnat další miliardy, jak cvalíky velké i malé přimět k nežrání a k hýbání, sepisují preventivní programy, ale i represívní daně z hranolek, z cukrovinek, povinné i dobrovolné informování o kaloriích na potravinách či nápojích… Výsledek? Tloustneme vesele dál, předáváme štafetu svým počítačovým dětem a zeměkoule se pod námi prohýbá.
Bůček a výloha cukrárny
U nás v Česku nemůžeme pomýšlet ani na vyšší zdravotní pojistné pro hříšníky (myšleno nejen cvalíky), pokud za šest miliónů lidí včetně dětí platí pojištění stát. Lékaři říkají, že právě kvůli dětem je nutné vytvořit ucelený systém, aby z roztomilých dětských faldíků nevyrostli obézní dospěláci. Potíž ovšem je – stěžují si mnozí z lékařů –, že říci dneska tuze oplácané mamince/tatínkovi cosi o oplácanosti její/jeho ratolesti patří k největším nepříjemnostem v ordinaci. V naší, korektní době je takové vyříkávání věcí těžké dvojnásob. Kuřáka lze pokárat snadno, cigáro není on, kilogramy nadváhy neleží vedle na stolku v krabičce.
Jasně, když pánbůh naděloval kila, nebyl vždycky spravedlivý. Jeden přibere i z pohledu do výlohy cukrárny, jiný se láduje bůčkem a prosvítají mu žebra. Skutečné důvody nadváhy a obezity však známe prakticky všichni. Jenže hodně zhubnout bývá těžší než přestat kouřit. Komu se to ani po další marné dietě nepodaří, měl by svá kila vrhnout do politiky. Jak jen zní ta okřídlená věta někdejšího poslance Vítězslava Jandáka? „Když je politik hubenej, je podezřelej, protože vypadá takovej nenažranej…“ Podíváme-li se na naši politickou reprezentaci, funguje to.
