Exekutorská komora ČR má výhrady k chystané novele exekučního řádu. Varuje před zavedením takzvaného „sněhuláka“ (koncentrace řízení) a také před novou povinností dlužníků hradit výdaje spojené s prováděním srážek ze mzdy. Tyto změny by celý exekuční proces prodloužily a prodražily exekuci dlužníkům. „Sněhulák“ funguje na principu jeden dlužník – jeden exekutor. Takový systém přidělování nových exekucí by ale vedl k vytvoření jen několika velkých exekutorských úřadů, protože služebně starší exekutoři s vysokým počtem v minulosti zahájených exekucí by získávali i nejvyšší počet exekucí nově zahájených.
Kromě Exekutorské komory ČR se zavedením „sněhuláka“ nesouhlasí neziskové organizace ani odborná veřejnost. Exekutorská komora ČR dlouhodobě prosazuje zavedení principu místní příslušnosti, takzvané teritoriality, který ale novela exekučního řádu nezavádí.
Matoucí a nepřehledný návrh
Chystaná novela navíc rozděluje dlužníky na dvě skupiny zcela nesystematicky podle toho, zda je proti nim již exekuce vedena a je zapsána v neveřejném Rejstříku zahájených exekucí, nebo nikoli. Pro každou z obou skupin platí zcela odlišné pravidlo.
„V případě první skupiny bude nadále věřiteli zachována svobodná volba exekutora. Tato volba nicméně dlužníka „přiková“ k vybranému exekutorovi, což následně nezmění dlužník ani jiní věřitelé – a to bez ohledu na kvalitu a stáří jejich pohledávek. U druhé skupiny taková volba zachována není a věřitel se bude muset podřídit pravidlům přidělování případů exekutorům, které jsou postaveny víceméně na geografickém kritériu, ovšem extrémně komplikovaným způsobem,“ vysvětluje prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.
Návrh je podle Exekutorské komory pro účastníky řízení matoucí a nepřehledný. Pro justiční orgány a exekutory je v praxi složitý a bude výrazně zatěžující nákladově i organizačně. To vše povede k prodloužení a prodražení vymáhání práva a k posílení největších exekutorských úřadů v zemi.
Znevýhodnění věřitelů i dlužníků
Dalším problematickým bodem jsou náklady spojené se srážkou ze mzdy, které nyní hradí zaměstnavatel. Ten už nyní má právo si tyto náklady uplatnit v probíhajícím exekučním řízení. Nově by ale měly jít na vrub dlužníka. V průběhu exekuce by tato situace zcela zjevně vedla k výrazným komplikacím a celý proces by se prodloužil a zdražil.
„Když například povinný (účastník exekučního řízení, k jehož tíži je toto vedeno – pozn. red.) musí uhradit dluh ve výši 10 tisíc korun a má stanovenou měsíční srážku ve výši tisíc korun, tak z ní věřitel dostane jen 950 korun a zbylých 50 korun získá zaměstnavatel. Celý proces exekuce se tak zbytečně prodlouží a prodraží dlužníkům. Navíc je rozdíl mezi živnostníkem a velkou společností, které žádné zásadní náklady při provádění srážek ze mzdy nevznikají. V některých případech tedy paradoxně dojde k tomu, že plátce mzdy vydělá na tom, že provádí srážky ze mzdy,“ uvádí viceprezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík.
Nárok zaměstnavatele jako plátce mzdy by měl absolutní přednost. Dostal by se před ostatní věřitele, kteří museli žalovat své pohledávky u soudu. Méně by se vymohlo například na výživném, na náhradách škod a na pohledávkách státu na daních, sociálním a zdravotním pojištění. Tímto by se exekuce protahovala, zdražila a znevýhodnila jak věřitele, tak i dlužníky.
