Před lety mi kamarád z USA popisoval, jak nějaký profesor popisuje důvody, proč Filipínci neprosperují tak dobře, jako Číňané. Prý to odůvodňoval „krabí mentalitou“. Popisoval, že když dáte do košíku několik krabů z Číny, mají tendenci utéct. Jeden krab začne usilovně tlačit na stěnu košíku, druhý vyleze na něj, třetí na druhého, čtvrtý se vydrápe na třetího… a další pokračují tak dlouho, než košík převrhnou a utečou. Filipínští krabi jsou jiní. Jakmile první vyleze na druhého, ostatní ho stáhnou zase zpátky dolů. Košík tedy nepřevrhnou, žádný neuteče.
U nás je to v politice (a nejen v politice) podobné. Aktivita se trestá. Jakmile někdo něco udělá, ihned se na něj sesypou kritici. Udělal to špatně. Chce se odlišit, není jako my (kteří nic neděláme). Bůhví, co tím sleduje. Určitě to skončí špatně…. Naprosto nezapomenutelně typická je pro mě v tomto směru scénka „Tak vidíte, vždyť jsem vám to říkal“ s Menzelem a Záhorským ve filmu Rozmarné léto.
Relativně nedávno byl panem Václavem Klausem mladším ohlášen vznik hnutí Trikolora. Zaznamenal jsem v zásadě pouze dvě reakce: buďto bezmezný obdiv a úprk k novému spasiteli, který „to“ zařídí, nebo okamžité hledání všech možných negativ, která Trikolora bude mít, i když toho o ní zatím moc nevíme.
Názory pana Klause ml. jsou celkem známy díky jeho bohaté publikační činnosti. V ekonomické rovině je málo věcí, se kterými by libertarián nesouzněl. V rovině sociálních svobod to asi bude trochu drhnout, protože ono volání po „normálnosti“ většinou končí „normováním“, tedy tím, že stát začne diktovat lidem, jak mají žít. Co se jim má líbit, jaké hodnoty mají vyznávat, jak mají být vzděláváni. Nicméně zatím je velmi brzo na jakékoliv závěry. Pan Klaus asi nebude ve straně sám. Uvidíme, s čím Trikolora nakonec přijde. Jak uvěřitelné budou nejen programové priority, ale i skutky, které by je měly dokládat. Zatím to jsou všechno jen obecné řeči. Ty v politice neplatí. Platí to, co je na stole v podobě návrhů zákonů či alespoň věcných záměrů.
Dělej to líp, nebo mlč
Tuším, že ne vše se mi bude líbit. Tuším, že Trikoloru nebudu moci volit kvůli snaze upravovat společenské vztahy, do kterých stát podle mě nemá co mluvit. Ale oceňuji aktivitu. Snahu. Protože o něco se pokoušet je lepší, než jen žvanit nebo si stěžovat.
Prosím tedy všechny, nebuďme jako filipínští krabi. Počkejme. Chvalme to, s čím souhlasíme, navrhujme alternativy k tomu, co se nám nebude líbit. Nejen u Trikolory. Nejen v politice. Protože by mělo platit jedno pravidlo: „Když se ti něco nelíbí, jdi a dělej to líp. Nebo mlč.“
Autor je zakladatelem Libertariánského institutu.
