Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Pixabay.com

Nechtěla slavit silvestra. Žárlivý mladík jí vpálil kulku do zad

„Obžalovaný Josef Kroupa jest přímo školským vzorem mladíka, který se hodí do stavu manželského asi tak jako pěst na oko,“ hlásila začátkem dubna 1936 Národní politika. Patří mezi žárlivé a cholerické mladíky, kteří se domnívají, že „jedinou cestou k dorozumění s ženou, kterou tak šíleně milují, jest – revolver“.

Svou bohyni, alespoň se tak o ní nezdráhal mluvit, poznal Josef Kroupa v létě roku 1933 při koupání v řece. Jmenovala se Marie Tichá. Záhy se intimně sblížili a přibližně po roční známosti založili společnou domácnost. Celkem movití Kroupovi rodiče jim pořídili obchod na Plzeňské třídě v Košířích.

Živnost vedla Marie Tichá. Denně vstávala před pátou, z krámu odcházela po osmé. Josef Kroupa dál pracoval jako dělník ve smíchovském pivovaře. Jenže po práci zůstával často v hospodě a hrál karty. Nejednou tak pozbyl během večera celou výplatu. Potom se omlouval, naříkal a sliboval, že se polepší.

Jeho povaha měla však ještě druhou, podstatně agresivnější tvář. Když v roce 1935 Tichá krám prodala a odstěhovala se s Kroupou k jeho rodičům do domku ve Strašnicích, měnil se poznenáhlu jejich společný život v peklo. Kroupa obviňoval Tichou z nevěry. „Ve své chorobné žárlivosti hrozil milence zabitím a každou chvíli ji ohrožoval nožem i sekerou. Ty nesmíš patřiti jinému, jinak tě zamorduju!“ vyhrožoval. Marii Tiché nezbylo než se odstěhovat. K tomu došlo na podzim roku 1935. Alespoň letmý vztah přesto udržovali dál…

Zbraň nabil na záchodě

Přiblížil se silvestr. Kroupa doprovodil Tichou z ranní procházky do bytu její matky v tehdejší Komenského ulici na Smíchově (dnes Na bělidle). Pak se odebral do nedalekého puškařského závodu J. Šmolce, kde koupil za 93 korun bubínkový revolver. Prý pro bratrance, sám neměl zbrojní průkaz.

Naobědval se u rodičů ve Strašnicích a odešel do hospody. Tady pil a hrál karty od dvou odpoledne do devíti večer. Před odchodem z lokálu nabil na záchodě revolver a strčil do kapsy zimníku. Pak se vydal znovu na Smíchov, aby zazvonil u bytu Tiché.

Žena ho pozvala do předsíně. Jejich rozhovor trval asi deset minut. Kroupa podle všeho naléhal, aby s ním Tichá šla ven slavit silvestra. Ta odmítla. Na silvestra prý nikam nechodí.

„Tak ty tedy nechceš?!“ vykřikl náhle Kroupa a vytáhl z kapsy kabátu nabitou zbraň. Žena se stačila jen otočit zády a vykročit k otevřeným dveřím jednoho z pokojů. V tom okamžiku „práskly dvě rány a obě zasáhly prchající Tichou do zad“.

Potom zasáhla náhoda.

Po dalším zmáčknutí spouště už výstřel nevyšel. Náboj se vzpříčil v hlavni. K bytu se začali sbíhat sousedé a Kroupa využil nastalého zmatku k útěku. Prchal k Vltavě, jak později tvrdil, chtěl se zabít, ale revolver stále nefungoval. Proto odešel na policejní stanici a udal se.

Ne vrah, zavražděný je vinen

Těžko říci, zda zpravodaj Národní politiky znal slavnou povídku pražského rodáka Franze Werfela Ne vrah, zavražděný je vinen. Na každý pád vylíčil zasedání porotního tribunálu takto: „U soudu byl Kroupa samá ctnost. A ta, již pronásledoval tak dlouho chorobnou žárlivostí a kterou nakonec ze vší lásky zmrzačil… ta musela stále a stále před soudem proti němu hájiti svou čest a zpovídati se ze svého soukromého života. Někdy to opravdu vzbuzovalo dojem, jakoby ne obžalovaný střílel a mrzačil, ale jakoby ta zmrzačená a postižená žena byla tímto skutkem přímo i nepřímo vinna.“

Ano, zdálo se, že více než samotnou střelbu soud zkoumá, zda byla Marie Tichá svému milenci věrná. „Žena rozvážná, klidná, v sebe soustředěná a ovšem také přísná,“ jak ji charakterizoval list, jakékoliv spády či zálety odmítla, a to navzdory skutečnosti, že nebyli s Kroupou manželé.

Lékaři potom popsali její zranění jako vážné – obě kulky pronikly zády ve výši desátého žebra, a to na pravé i levé straně páteře. Žena přišla o slezinu. Kroupu pak označili za duševně zcela zdravého, který však osudného večera jednal pod vlivem alkoholu a v hlubokém afektu.

Dvanáctičlenná porota složená ze samých mužů poté osmi hlasy proti čtyřem potvrdila, že se v Kroupově případě jednalo o zločin nedokonané vraždy. Zároveň si však porotci vyžádali na soudci dodatečnou otázku na chvilkové pominutí smyslů a tu zodpověděli všemi dvanácti hlasy kladně. Josef Kroupa byl ve věci nedokonané vraždy zbaven viny a odsouzen pouze pro nedovolené ozbrojování na 48 hodin vězení. Protože takový trest měl pobytem ve vazbě dávno odpykaný, byl ihned po skončení soudního jednání propuštěn.