Švitoří palmovými veverkami, cvrliká večerními ještěrkami, vyje na měsíc smečkami psů, bubnuje jako o život v chrámech, jako šílená troubí na silnicích a tiše a monotónně se modlí před svými dágobami. Nabízí hotely, bazény, langusty, silná místní piva, nesčetné svátky, směs buddhismu, hinduismu, islámu i křesťanství a 21 milionů lidí, se kterými se můžete seznámit. Má všechno, a navíc zvláštní pohodu a klid. Snad za ně může převládající buddhismus a smíření se s ranami osudu, kterými byla nesmyslná válka i tsunami a hurikány. Nechtějte vše pochopit a nežádejte vysvětlení všeho, co uvidíte. Jen si utřete pot z očí, rozevřete nad hlavou deštník proti slunci a vydejte se na cestu po ostrově Cejlon, který se roku 1972 vrátil ke svému původnímu jménu Šrí Lanka.
Při cestě po pobřeží Šrí Lanky získáte báječně uklidňující pocit, že svět netvoří nic jiného než nádherné zlatavé pláže omývané na oceánské straně bílým krajkovím vln a na pevninské straně chráněné vysokými kokosovými palmami.
Pláže jsou sice vhodné pro hotely, ale určitě ne pro přístavy. Rybáři problém vyřešili jednoduše a své lodě vytahují vysoko na břeh. Ty větší táhne až dvacet lidí, ale naštěstí to na hrubém písku s pomocí velkých vln jde docela dobře. Všechny takto kotvené lodě mají jedno nebo dvě vahadla – na vlnách tak dobře udržují stabilitu a po vytažení na břeh si nelehnou na bok. Na plážích severně od Negombo kotví stovky podobných těžkých katamaránů, které odsud vyplouvají směrem k přístavu Puttalam, kde v mělké zátoce chytají garnáty. Několik desítek jich ale zůstává u hotelové zóny a loví turisty na různě dlouhé vyjížďky.
Ještě větší lodě kotví v ústích řek a v několika málo přirozených přístavech, z nichž je nejdokonalejší Tirinkunámalé na východě ostrova. Další velké rybářské přístavy jsou Negombo na západě a Tangalla na jihu. Původním hlavním přístavem bylo na jihozápadě ostrova ležící Gálla chráněné velkou pevností, jehož roli od roku 1873 převzalo Angličany vybudované Kolombo. Na severu ležící přístavy včetně Jápané si nyní musí postupně získat zpět své postavení narušené dlouhou válkou. Malých lodí je na plážích určitě víc než rybářů. Po tsunami v roce 2004 příliš mnoho lidí dostalo dobrý nápad: koupit rybářům loď. „Dřív tady kotvily tři čtyři,“ ukazoval rybář v zátoce u Mirissy, „a teď se podívejte, kvůli lodím se pomalu nedá jít do vody.“
Sešívané lodě
Stromy došly a rybářské lodě nejsou dřevěnými krasavicemi už téměř třicet let. Pokud nejsou kovové, mají trup z laminátu. Horní část lodi zůstává naštěstí stále dost exotická. Bambusové stěžně, boky z prken, které vyplavilo moře, vahadla ze starých, vodou omletých kmenů, velké tmavé plachty na bambusových ráhnech… a patří k rybářské cti, aby loď byla hezky barevně omalována.
Pravou lodní exotiku zastupují zbytky starých celodřevěných lodí. Jednotlivé kusy dřeva byly po okrajích provrtány, spára překryta gumou ze staré pneumatiky, přes gumu přišla dýha z palmy a vše se cikcak přešilo tenkým provazem. Stejně se opravovaly díry ve dně. Dnes tito veteráni odpočívají jako dekorace před pár hotely nebo vzácně plují u zapadlých vesnic na východním pobřeží.
Hromady mrtvol
Návštěvu velké rybí tržnice v Negombo nelze doporučit osobám se slabším žaludkem a těm, kdo neradi vstávají brzy ráno. Šlapeme a kličkujeme mezi odsekanými ploutvemi a hlavami. Přeskakujeme žábry a střeva. Hromady rybích vnitřností připomínají vyždímané modrofialové hadry. Občas uklouznu v kaluži krve nebo zakopnu o uříznutou rybí hlavu nebo křídlo třímetrového rejnoka. Ti právě létají vzduchem. Přijela další loď a posádka hází na molo svůj úlovek. Rozsekaných rybích mrtvol přibývá, místo racků je tady oklovají vrány šedivky.
Chlapi vyvolávají ceny ryb nebo je potichu porcují širokými zahnutými mačetami. Jiní specialisté zbavují ryby šupin na slizkých špalcích a porcují je. Někdo odváží obří tuňáky na kolečku. Kakofonie hlasů prodejců, kupců, rybářů, krákání vran a ran dopadajících mačet a seker. Většina velkých ryb není úplně čerstvá. K této velkotržnici zajíždějí ty lodě, které se vrátily po dvou či více týdnech z velké dálky a jež měly ryby uložené v ledu. Nabídka mi připadá poněkud jednotvárná, i když tolik velkých ryb jsme neviděli v žádném evropském přístavu! Rejnoci, tuňáci, žraloci. Překupníci za ně platí hned. Okolo sedmé mají všechny hromady ryb své majitele, a co se neprodá jako čerstvé, usuší se. Se vzrůstající teplotou se vzduch plní pachem rybiny. Dokonale přežraní psi, kočky i vrány někam zalezli. Jiná skupina mužů natahuje okolo osmé hadice a začíná celý areál oplachovat. Odpoledne zde nebude ani šupinka, ani jeden prodavač a ani stopa zápachu.
V hale přes silnici se menší ryby prodávají o něco déle – na přepravky i jednotlivě. Původně jsme si chtěli koupit rybu k obědu. Po třech hodinách brouzdání mezi mrtvolami mě chuť dokonale přešla. Venku zatím pouliční prodavači pečlivě rovnají rybky do velkých přepravek na nosičích jízdních kol nebo motorek a vyjíždějí se svou pojízdnou rybárnou do okolí.
Za mostem směrem k centru je pláž s moderní, celkem civilizovanou rybí tržnicí, kterou přežijí i útlocitné povahy. V ní prodávají opravdu čerstvé ryby chycené k ránu menšími loděmi. Místo příjemné ranní konverzace s nákupčími ryb („Ahoj, rád vás poznávám, odkud jste?“) jdou prodavači rovnou na věc („Kupte si!“). Čerstvé ryby jsou po obvyklém smlouvacím ceremoniálu za čtyřicet až osmdesát korun za kilo, zbavení šupin a vykuchání je za 50 rupií, tj. necelých deset korun.
Na přilehlém mořském břehu zatím rybáři vytřepávají ze sítí hejna malých rybek. Usuší se, rozemelou a smíchají s drcenými chilli papričkami na pikantní přílohu k jídlu. I přístav v Tangalle na jihu ostrova má tři části – samotný přístav pro velké lodě, pláž s laminátovými čluny s motorem, které přivážejí čerstvé ryby do restaurací, a vedle shluk malých loděk s vahadly na lov malých rybek. V osm jsou čerstvé ryby dávno prodané a ve velkém přístavu jsou všechny od ledu. Až na dvě – ale rybář, který je ulovil, mává odmítavě rukou: „Ty vám neprodám, ty si sním sám.“
Ryby na tisíc způsobů
Ryby milujeme za předpokladu, že si je sami na trhu koupíme. Mají-li lesklé oči, pružné maso a jasně červené žábry, jsou dokonale čerstvé. Bohužel nad tradičním způsobem přípravy ryb se každý mistr kuchař rozpláče stejně jako my. Tak krásná ryba a co z ní udělali! A když kuchařce vysvětlíme, co chceme? Poprvé jsme si rybu přinesli do restaurace. „Prosíme nakrájet na podkovy, okořenit a osmažit na oleji.“ Lákavě dozlatova vypečené kousky byly upražené na rybí chipsy a daly se s nimi zatloukat hřebíky.
V Mirisse jsme nechali koupi ryby na paní domácí. Ryba byla půl metru dlouhá, jak jsme chtěli. Z toho jsme usoudili, že je paní chápavá, a jen stručně jsme jí vysvětlili, jak chceme rybu usmažit. Na stole se objevila ryba v celku připomínající mrtvolu, i když okořeněnou. Hlava a ocas syrové. Vnitřek také. Zašli jsme do restaurace doporučované průvodcem, objednali si smaženou rýži bez masa a majitelky se při jídle zeptali, jak se dělá tradiční ryba: „Je-li dobrá, nechceme kazit její chuť. Vykucháme ji, okořeníme. Dáme do velkého hrnce s trochou vody a po každé straně krátce podusíme. Pak ji v alobalu chvilku zprudka grilujeme na uhlících z kokosových skořápek.“ Nedali jsme se tím odradit a pokračovali v pokusech.
Definitivní skóre bylo jedna ku jedné. Nepoživatelné ryby střídaly ryby vynikající. Koupili jsme rybu a kuchař se opil. Slíbil ji udělat další den. Pak mu přijel kamarád, kterého neviděl pět let, a opil se znovu. Šli jsme na večeři do několikahvězdičkového hotelu. Bude barbecue, slibovali. Bylo. Ryba na tradiční způsob. Na povrchu spálená, uvnitř uvařené bláto. Koupili jsme rybu novou a od rána si kuchaře hlídali. Udělal ji jako báseň. Nazítří odjel. Nevěděli jsme o tom. Jeho bratr vyrobil rybí podkovy na roztloukání ořechů.
Vždyť tak lovil už dědeček!
V zátoce obvykle plavala hejna ryb. Jak to, že je místní rybáři nedokázali chytit a my pro ně museli na vzdálený trh? Vždyť rybář je v kastách druhé nejváženější povolání. Ale kde vládne kastovnictví, tam vládne tradice bez ohledu na to, že někdy svazuje ruce. Chudí individuální rybáři ještě za tmy odpádlují na malé loďce maximálně kilometr od břehu a loví ryby na obyčejný vlasec. Sledovali jsme jednoho z nich dva týdny. Byl na moři několik hodin a vracel se s pár deseticentimetrovými rybičkami.
Kdo nemá loď, probrodí se po mrtvých korálech dál od břehu a loví ryby házením sítě. Stejně loví rybáři v lagunách nebo v ústích řek. Někdy se snaží ocelovým hákem vytáhnout z pukliny ve skalách na dně chobotnici. Pro některé rybáře jsou nejspolehlivějším úlovkem želví vajíčka, která mohou prodat v želví líhni, kde za ně dostanou o něco víc než na trhu.
Značně vyčerpávajícím způsobem lovu je zatahování části pobřeží velkou sítí. Na moře vyjede poměrně velká loď poháněná vesly. Lano od jednoho konce sítě zůstane na břehu. Rybáři postupně spouštějí síť do vody a velkým obloukem se vracejí ke břehu. Pak jeden z nich skočí do vody a s lanem od druhého konce sítě připlave ke břehu. Loď odpádluje zpět na moře a hlídá síť. U každého konce lana plavou u břehu dva muži a rovnají sítě zamotávané velkými vlnami. Dvě skupiny rybářů přes hodinu tahají těžkou síť a zpívají do rytmu svých pomalých krátkých kroků.
Severně od Veligamy rybáři vyřešili problém tradičního rybolovu dost svérázně. Kdysi lovili ryby tak zvláštně, že se stali jedním ze symbolů ostrova. Blízko břehu zarazili do dna vysoký kůl, kolmo na něj připevnili tyčku jako sedátko a lov malých rybek na udici z bambusu mohl začít. Dřív se prý tyto posedy dědily z otce na syna.
Surfaři, potápěči a flákači
Vynikající surfařskou oblastí je i Arugam na východním pobřeží, pár míst je u Mirissy, Hikkaduvy apod. Za potápěním můžete vyjet z Unavatuny, kde funguje několik potápěčských škol. Poměrně dobře si zašnorchlujete u Mirissy, nějaké místo najdete u Unavatuny a na východě ostrova u Nilaveli. Každý, kdo má loď, vás bude zvát na projížďku nebo na ryby. Vodní aktivity jsou ale omezovány monzuny, které přinášejí na západní pobřeží od dubna vítr, zkalenou vodu a velké vlny. Za nimi přijíždějí na východ od dubna surfaři. Na pozorování želv se zastavte na plážích u vesnic Kosgoda a Induruva.
Stoprocentně nejvhodnější šrílanskou přímořskou aktivitou je nicnedělání, válení se na písku, užívání si tepla a procházení se po opuštěných nádherných plážích. Na poslední činnost je prozatím nejvhodnější východní pobřeží, kam masová turistika nedorazila. Špatná není ani „tajná“ jižní pláž Gayambokka, doplněná bungalovy a hotýlky ukrytými ve vegetaci. Na Šrí Lance se opravdu nemusíte stydět být dokonalým flákačem a nedělat nic.
Adamův most
Šrí Lanka leží 31 kilometrů od jižního pobřeží Indie. Podle hinduistické mytologie byla s Indií spojena Rámovým mostem. Podle zpráv britských mořeplavců existoval pevninský Adamův most, zničený cyklonem v roce 1480. V jeho místech zůstal pás mělčin, viditelných na satelitních snímcích. Možnost suchozemského spojení potvrzuje řada společných zvířecích druhů.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
