Pokaždé po návratu z protibabišovské nebo protizemanovské demonstrace se mne dvanáctiletý vnuk Richard vyptává, jaké to bylo, co se tam dělo, proč demonstrujeme a podobně. Na minulou demonstraci jsem ho proto vzal s sebou. Nacpaný Václavák, obří obrazovky až na Můstek, aby každý dobře viděl i slyšel. Richarda samozřejmě zajímali hlavně lidé, kteří promlouvali z pódia a které zná z televize. Ivan Trojan, Bára Hrzánová, Tomáš Hanák a další. Nicméně mi také pokládal otázky, na které se poměrně obtížně odpovídá. Rozhodl jsem se, že se žádné nebudu vyhýbat, ať kluk ví, proč stále víc lidí demonstruje.
„Dědo, kdo to celé platí?“
Přestože babišovci tvrdí, že Soros, Bakala a další nepřejícníci naší vlády, odpověděl jsem, co vím: „Platí to hodně z těch, co demonstrují. I mnoho dalších. Já například posílám měsíčně tisíc korun.“
Richard byl zvědavý dál:
„A proč to neplatí stát?“
„Protože by o tom musela rozhodnout vláda a tu drží pod krkem Babiš, takže se mu asi nechce řezat pod sebou větev.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel, ale zaposlouchal se do proslovu herečky Báry Hrzánové, která se v nás na příměru s pohádkami snažila vzbudit naději, že stejně jako žádná pohádka nekončí špatně, tak i tato protibabišovská „pohádka“ skončí dobře. Totiž že predátor bude nakonec zdolán českými Honzy.
„Babiš je žralok, drak, anebo dokonce zlý čaroděj?“ vyhrkl školák filozofickou otázku.
„Ano, on je z každého něco. Navíc se upsal čertovi na Hradě, který mu pomáhá s jeho čáry!“ odpověděl jsem.
„A co už Babiš začaroval?“
„Všechno možné. Hlavně velké jmění, doslova hromady peněz, které by měly patřit nám. A proto tady dnes jsme.“
Chvíli jsme zase poslouchali výčet Babišových podrazů, lží a krádeží, které nám sdělovali z pódia. Když se do toho opřeli i slavní herci, bývalá ministryně, právníci, a dokonce jeden z bývalých členů ANO, bylo to Richardovi divné.
„Když lidi kolem nás zvoní klíčema, proč tedy ten Babiš neodejde? Táta mi vyprávěl, jak jste před třiceti lety taky na Václavském náměstí zvonili klíčema a vyhráli jste to.“
„Myslím, že to vyhrajeme i teď. Tehdy byli našimi soupeři zesláblí a přihlouplí komunisti. Dnes jsou babišovci chytří, a navíc mazaní. Obyčejné lidi si podplácejí a lžou jim. A ti, přestože jsou zároveň okrádáni, pořád Babišovi věří.“
„Táta mi taky vyprávěl, jak v té sametové revoluci studenti stávkovali ve školách. On byl prý jedním z nich. Taky stávkovala divadla a umělci prý jezdili do továren a přesvědčovali dělníky.“
„Tehdy byla úplně jiná atmosféra a všichni jsme byli jednotní. Šlo to poměrně snadno, protože se komunisti báli. Dnes je to těžší.“
„Myslíš, dědo, že se Babiš nebojí?“
„Zatím dělá navenek hrdinu, ale určitě se už bojí. A ti patolízalové kolem něj taky. Sice se nám zatím vysmívají, ale já si myslím, že je smích přejde, až se nás sejde několik set tisíc na Letné, kde se před třiceti lety lámaly ledy. Myslím, že jim to dojde, až opět začnou stávkovat studenti a herci. Až se rozjedeme do malých měst a vesnic, abychom té méně chápavé většině vysvětlili, jak všichni Babišovi naletěli.“
„A myslíš, že se to stane?“
„Věřím, že ano. A dokonce věřím, že příští volby babišovci projedou, protože i ti, kteří jim ještě věří, procitnou, rozhlédnou se a obrátí se k němu zády!“
„Hurá, na to se těším! A nebojí se i jeho děti a příbuzní?“
„To nevím, asi jo, v jejich kůži bych ale nechtěl být. Každý z nás má nějaké svědomí a to nás dříve či později dohoní.“
„Má Babiš taky svědomí?“
„Myslím, že ne, protože by nemohl dělat to, co dělá. Ale myslím, že i jeho to brzy dohoní.“
„Tak pojď, dědo, už domů.“
„Ještě vydrž chvíli, postavíme se všichni do pozoru a zazpíváme si na závěr českou hymnu, aby Babiš pochopil, že už se blíží druhá sametová.“
Na video z páté a dosud největší protibabišovské demonstrace se podívejte zde:
