Dánové jdou dnes večer k volbám, aby vybrali nový parlament. Všeobecně se očekává, že současnou pravicovou vládu nahradí levice. Zejména z levé části spektra se ozývají komentáře, že je třeba uvítat také pokles podpory Dánské lidové strany (DFP), jejíž politický úspěch původně stál na kritice vysoké migrace do Dánska. Jenže klesající podpora pro dánské lidovce má i svůj rub, a ten se jmenuje Rasmus Paludan.
Tento sedmatřicetiletý advokát má našlápnuto k tomu, aby byl dnes zvolen novým dánským poslancem. Do voleb vede jen dva roky starou stranu s názvem „Tvrdý kurs.“ Tvrdost chce prosazovat vůči přistěhovalcům z neevropských zemí a zejména proti muslimům.
Hnědý youtuber
Tvrdý kurs v Paludanově podání se nepodobá třeba tomu, který dosud ve své politice předváděli protipřištěhovalečtí dánští lidovci. Paludan totiž navrhuje mnohem radikálnější řešení – například deportace přibližně půl milionu lidí z Dánska. Základ tohoto odsunu má být postaven čistě na etnickém původu a náboženském vyznání. Jak by si to on sám představoval, naznačil v minulosti stranický plakát, který adresně obsahoval jména dvaceti lidí, kteří by měli být z Dánska odsunuti, a to třeba i „bez padáku“…
Cílem strany, jejíž program se skládá výhradně z bodů spojených s migrací, je také v zemi úplně zakázat islám. Strana a její lídr si veřejnou pozornost získávají nejrůznějšími provokacemi. Paludan například na Facebooku zveřejnil video, jak zapaluje korán, a na Youtube kanálu strany se objevily i další způsoby, kterými Paludan napadal muslimy a znesvěcoval svatou knihu islámu.
Paludan si také často natáčí reakce těch, kteří proti znesvěcování jejich vyznání následně protestují. Ostatně právě videa na Youtube byla hlavním komunikačním nástrojem strany, která jí i Paludanovi pomohla získat určitou známost.
Krev nepřátel do kanalizace
Paludan byl dlouho neznámým advokátem z Jutska, který v mládí začal na politické levici, později se angažoval v několika stranách různé orientace, a nakonec skončil u založení vlastního subjektu, když musel odejít i z protipřistěhovalecké, ale demokratické strany “Nová měšťanská,“ protože se nechal slyšet, že Dánsko čeká občanská válka, v níž „krev cizích nepřátel stejně skončí v kanalizaci, kam správně patří“.
V jiném případě byl Paludan už prvoinstančně odsouzen za šíření rasismu, protože mluvil o tom, že jihoafričtí černoši nemají dost nadání a IQ, aby řídili svoji zem.
Policejní manévry
Lídr Tvrdého kursu na sebe pozornost širší veřejnosti v Dánsku upoutal ale až letos v dubnu, kdy v kodaňské čtvrti Nørrebro, kde žije mnoho lidí s přistěhovaleckým původem, další z jeho provokací vyvolala vlnu pouličních násilností.
Paludan zde schválně na veřejnosti hodil na zem korán, což muslimové považují za urážlivé. Výsledkem „akce“ byly dvoudenní násilné protesty místních muslimských obyvatel, které přerostly v zapalování aut a městského zařízení.
Policie při nich zatkla 23 lidí, ale následně také zveřejnila informaci, že ochrana Paludana na podobných „akcích“ už za poslední měsíce stála částku přesahující v přepočtu dvacet milionů českých korun. Tento fakt už v Dánsku kritizovaly i policejní odbory, které připomněly, že Paludanovy aktivity blokují policejní kapacity v době, kdy má země nedostatek policistů.
Daň za demokracii
Dánská média Paludanovu dubnovou aktivitu v Nørrebro sice odsoudila jako zbytečnou a účelovou provokaci a vyjádřila lítost vůči těm, kterých se hanobení náboženství dotklo, ale zároveň v drtivé většině konstatovala, že ani tyto akce lídra Tvrdého kursu nemohou vyvolat omezení svobody slova a projevu a rozzlobené demonstranty vyzvala ke klidu s argumentem, že i podobné provokace jsou daní za život v demokracii. Jenže právě události v Nørrebro Paludana zpropagovala i mezi dospělými voliči. Do té doby byla totiž jeho videa podle internetových statistik předmětem zájmu hlavně u nezletilých teenagerů.
Sázka na provokace a jejich zveřejňování na sociálních sítích ale zatím Paludanovi vychází. Podle některých průzkumů může jeho strana v dnešních volbách překročit hranici dvou procent hlasů. Ta v Dánsku znamená vstup do parlamentu. Dánsko by se díky tomu mohlo stát evropskou zemí s nejextrémnější antipřistěhovaleckou stranou v národním parlamentu, a to paradoxně v situaci, kdy Dánsko zaujímalo v migrační krizi tvrdé postoje a jeho zákony nejsou migrantům v evropském srovnání nijak nakloněny.
