Poláci se přesně před třiceti lety vydali k volbám, jejichž vypsání bylo důsledkem známých rozhovorů u kulatého stolu, kde seděli představitelé komunistů a celopolského hnutí Solidarita (Solidarność). Volby zcela ovládlo hnutí vzešlé z gdaňských loděnic. Den voleb – 4. červen 1989 – se proto v Polsku slaví coby pád komunismu.
Polsko bývalo často nazýváno nejslabším článkem východního bloku. Panovalo tam mnoho odlišností – v Polsku se nikdy komunistům nepodařilo zkolektivizovat zemědělství, ani umlčet katolickou církev, která měla i v dobách socialismu své „místo“ v systému. Proto zvolení Poláka papežem – Karol Wojtyła byl do nejvyšší katolické funkce zvolen v roce 1978 – podpořilo polskou nekomunistickou myšlenku možná více, než kdo tenkrát předpokládal.
I další polské specifikum bylo odlišné například od československé reality: bída. Úroveň zásobování a míra efektivity centrálně plánované ekonomiky v Polsku byla tak žalostná, že se sousedům nedostávalo ani základních potravin – dělníci často neměli ani na maso, a to ani o Vánocích. V Československu bylo v tomto ohledu v porovnání s Polskem lépe.
O to silnější význam získalo hnutí Solidarita, které ovládlo volby konané přesně před 30 lety. Solidarita vystoupila z ilegality díky rozhovorům u kulatého stolu, jejichž dalším výsledkem byla mimo jiné dohoda o změně polské ústavy.
Polské volby
Už první kolo voleb znamenalo pro polské komunisty studenou sprchu. V Sejmu získala Solidarita 160 křesel, tedy bez jednoho mandátu „vzala“ úplně vše, na co mohla dosáhnout. Podobně vypadala i situace v Senátu, kde uspělo 92 opozičních kandidátů. Komunistický pád byl dokonán.
V dolní komoře opoziční kandidáti beze zbytku vyčerpali pětatřicetiprocentní kvótu, na kterou měli nárok a ve stočlenném Senátu usedlo přesně 99 opozičníků. Z pohledu komunistů situaci ještě zhoršovala skutečnost, že v té části Sejmu, do jejíž volby nemohla opozice přímo vstoupit, Poláci kroužkovali komunisty, kteří souhlasili s reformou systému.
Polské volby byly typické také heslem „Váš prezident, náš premiér.“ To znamenalo, že (byť pouze o jediný hlas) se stal prezidentem komunista Wojciech Jaruzelski a premiér – po neúspěšném sestavení vlády komunistou Czesławem Kiszczakou – se stal zástupce Solidarity Tadeusz Mazowiecki. Ten se stal vůbec prvním nekomunistickým premiérem východního bloku. V roce 1990 se potom polským prezidentem stal zakladatel Solidarity Lech Wałęsa.
