Nedaleko honduraského Copánu, mayského města, které spolu s Tikalem a Palenque na jihu Mexika kdysi vymezovalo slavnou Starou říši Mayů, leží Quiriguá, neméně významné středisko této předkolumbovské civilizace.
Zůstává však jakoby ve stínu slávy svého dříve mateřského města. Přitom se tu nacházejí jedny z nejkrásnějších skulptur z celé mayské říše. Obrovité kvádry, kolmo posazené do země a na všech stranách pokryté reliéfy, hieroglyfickými znaky, podobiznami nejrůznějších postav a zvířat – pověstné mayské stély. Důležitost těchto monolitů v životě Mayů dokazuje mimořádný kulturní význam střediska. Quiriguá bylo vybudováno zprvu jako kolonie nedalekého velkoměsta Copánu, záhy však získalo úplnou samostatnost. Stalo se tak za vlády panovníka Kawaka Nebeského. Právě on nechal postavit sedm z devíti monolitů. Byla mezi nimi i pověstná stéla archeology označena písmenem E. Je na ní vyznačeno i přesné datum, kdy byla vztyčena. To odpovídá 24. lednu 771 po Kristu, nechybí ani údaje o pozici Slunce, planety Venuše ani to, že v den zasvěcení nastalo novoluní.
Deset a půl metru vysoká, pět metrů dlouhá a o něco méně široká – vážící neuvěřitelných šedesát tun byla nejvyšší stélou v celé mayské říši. Ohromující parametry tak ukazují na důmyslnost mayského stavitelského umění. Jedinými nástroji byla totiž primitivní kamenná dláta. Nejprve bylo potřeba vytesat blok kamene ze stěny nedalekého pískovcového lomu, odvalit ho po kládách až k místu předem určenému hvězdáři a poté ho zasadit do vyhloubených základů a okolo něj vztyčit lešení. Teprve pak nastoupili sochaři, aby kámen podle přesného plánu opracovali. Obdobně jako kdysi Řekové, natírali monolity pryskyřičným lakem červené barvy. Zachoval se však jen v záhybech ornamentů.
