České republice těsně uniklo v letošních evropských volbách prvenství v počtu kandidujících stran. A to jen kvůli tomu, že ministerstvo vnitra nakonec vyřadilo listinu Moravské a slezské pirátské strany (z důvodu nedodání předepsaných dokumentů). V pomyslném souboji o největší výběr pro voliče jsme nakonec prohráli s Německem. U našich západních sousedů jde do voleb 40 kandidátek, u nás o jedinou méně. Důvodem pro tak širokou paletu stran a koalic, které zkusí získat alespoň nějaké hlasy voličů, ovšem není jen zvyšující se fragmentace české politické scény v době, kdy máme ve sněmovně rekordních devět stran.
Druhým lákadlem pro účast ve volbách může být i skutečnost, že náš volební zákon obsahuje velmi nízkou hranici pro to, aby kandidující volební strana dosáhla na peníze ze státního rozpočtu. V evropských volbách totiž stačí zisk pouhého jednoho procenta hlasů a strana pak „kasíruje“ 30 korun za každý obdržený hlas.
Před pěti lety takto například Strana zdravého rozumu, vedená notorickým kandidátem Petrem Hannigem, získala skoro čtvrt milionu korun za zisk necelých dvou procent hlasů. To už může být pro neparlamentní subjekty zajímavá motivace.
Do třetice určitě platí fakt malého risku, protože k účasti ve volbách stačí v případě volby europoslanců zaplatit jen celostátní kauci ve výši 19 tisíc korun. Díky tomu všemu kandiduje i řada neobvyklých stran a hnutí, na jejichž volebních lístcích najdeme celou řadu pozoruhodných či kuriozních kandidátů.
Vtipálci trollí Europarlament
V zásadě novým fenoménem jsou hned dvě recesistické kandidátní listiny. Uskupení s názvem „ANO, vytrollíme europarlament“ vede do voleb známá youtuberka Sejroška (občanským jménem Lucie Schejbalová), která se dosud proslavila hlavně videi, v nichž paroduje zálibu mnoha žen v líčení a kosmetice. Nyní se rozhodla „vytrollit“ Evropský parlament a dělá to hodně podobně jako německá recesistická strana Die Partei (Ta strana), která už jednoho europoslance ve Štrasburku měla. I Sejroška v předvolebních vystoupeních přiznává, že kandiduje jen kvůli platu a nechce vůbec nic jako budoucí europoslankyně dělat. Její uskupení proto může nakonec být černým koněm souboje o přeskočení jednoprocentní hranice nutné k zisku státního příspěvku.
V nedávno proběhlých studentských volbách totiž kandidátka „ANO, vytrollíme europarlament“ skončila mezi mladými lidmi třetí a připsala si dokonce více než 10 procent hlasů. A to prosazuje například zrušení „ojra“ a jeho nahrazení „kryploměnou pitkojt“, chce pro Českou republiku zařídit moře či dotace na okurkový salát. A Sejroška není zdaleka jediným kuriozním kandidátem své „strany,“ protože na kandidátce s ní figurují i kandidáti s profesemi „kouzelník“, „kryptobaron“ nebo „imitátor Václava Havla.“
Když už jsme u trochu bizarních profesí na kandidátních listinách, stojí zmínit dvojku pirátské kandidátky Markétu Gregorovou, která si ke svému jménu nechala mimo jiné napsat, že je „ukulelistka.“ Podle vlastního životopisu totiž prý šest let předstírala právě „slavnou ukulelistku“.
Tunel do Bruselu a připojení k Marsu
Vraťme se ale k opravdu recesistickým uskupením. Podobnou taktiku jako sejroškovci volí i volební listina Tvůj kandidát, za níž se do voleb dokonce vydal jen jeden jediný kandidát – Daniel Konečný. Ten prosazuje například připojení Marsu k EU, dotované snídaně obědy a večeře pro všechny občany, dotace na pivo, prodloužení tunelu Blanka až do Bruselu nebo evropské dotace přímo na účet každého občana.
„Odsouzenec“ Rath
Do třetice se v těchto volbách o zisk nějakého voleného mandátu pokouší i bývalý ministr a hejtman David Rath, který je ovšem nepravomocně odsouzen k 8,5 letům vězení za korupci. Rath byl původně sociálním demokratem, ale nyní vede do voleb kandidátku strany Česká suverenita, které předsedá jiná bývalá sociální demokratka Jana Volfová. Za stejnou stranu už Rath neúspěšně kandidoval loni do Senátu.
Zvlčilí sociální demokraté a exministři Zemanovy vlády
Mimochodem právě sestava kandidátů České suverenity výrazně přispívá k tomu, že v letošních volbách kandiduje za jiné subjekty opravdu hodně bývalých sociálních demokratů. „Zvlčilí“ členové ČSSD totiž tvoří hned čtveřici kandidátů. Za Rathem následuje exposlanec oranžových, ale původně i Věcí veřejných, a bývalý dopravní policista Stanislav Huml, bývalý senátor Vladimír Dryml a samozřejmě šéfka strany Volfová.
Ale bývalé sociální demokraty najdeme i jinde. Někdejší ministr bez portfeje v Zemanově vládě a později velvyslanec na Ukrajině Jaroslav Bašta vede do voleb stranu BOS (Bezpečnost Odpovědnost Solidarita), která byla dosud známá jako formace bývalých příslušníků ozbrojených sil. Jeho kolega ze Zemanovy vlády – exministr dopravy Jaromír Schling – zase zkouší kandidovat za Národní socialisty. A to ještě v čele kandidátky SPD Tomia Okamury stojí třetí člen Zemanovy vlády – exministr zdravotnictví z ČSSD Ivan David. Co se to stalo, že se tolik skalních sociálních demokratů přerodilo v zapřisáhlé euroskeptiky?
Odštěpenci a euroskeptici
A když už jsme u politických přestupů, novinkou těchto voleb je i neformální odštěp od Babišova hnutí ANO, kdy se jeho bývalý západočeský poslanec Pavel Šrámek nyní postavil do čela kandidátky Agrární demokratické strany, která má být zemědělskou a konzervativní formací.
Dres změnili pro tyto volby navíc i dva poslanci současné sněmovny. Dva odpadlíci od SPD Lubomír Volný a Marian Bojko jdou do voleb na kandidátce euroskeptické Alternativy pro Českou republiku. V euroskeptickém spektru je vůbec v těchto volbách velký přetlak: kandidují totiž nejen veteráni tohoto proudu jako například „republikán“ Miroslav Sládek, krajněpravicový „dělník“ Tomáš Vandas, už zmiňovaný „rozumný“ Petr Hannig, který zkouší štěstí v koalici Adamem B. Bartošem, či advokátka Klára Samková (lídryně Alternativy pro ČR), ale i nově vzniklé euroskeptické subjekty.
Kandiduje „prezident“
Zatímco třeba Portugalci si už jednou do Evropského parlamentu zvolili svého bývalého prezidenta a hned několik europoslanců se později stalo prezidenty svých zemí, my máme letos v evropských volbách možnost zvolit dokonce úřadujícího prezidenta. Tím je lídr koaliční kandidátky Svobodných a strany Radostné Česko Vít Jedlička, který se honosí prezidentským titulem státu Liberland.
„Jeho“ země je ovšem pouze soukromým, nikým neuznaným a dalo by se říci, že dokonce fiktivním státem, který Jedlička vyhlásil na kousku země, o jejíž vlastnictví se dohadují Srbsko a Chorvatsko.
Dva zlatí olympionici
O umístnění v Evropském parlamentu zabojují i dva zlatí olympijští medailisté. Střelec Jan Kůrka, který uspěl v Mexiku, zůstal členem zemanovské strany SPOZ, ale do voleb jde na kandidátce uskupení BOS (Bezpečnost, odpovědnost, solidarita). Zlatý vzpěrač z Moskvy Ota Zaremba se zase pokouší uspět za krajně pravicovou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti.
Skokani z okrajů
Dva zajímavé kandidáty nalezneme ale i v hloubi kandidátek dvou sněmovních stran s reálnou šancí, že jejich kandidáti nakonec v Evropském parlamentu skutečně zasednou. Na osmnáctém místě komunistické listiny figuruje poslanec Zdeněk Ondráček, který je známý jako policista zasahující v době Palachova týdne proti demonstrantům.
Osmičkou u SPD je zase generál ve výslužbě Hynek Blaško, kterého veřejnost zná nejenom jako vysokého důstojníka české armády, ale také jako otce, jehož syn se stal obětí vraždy z rukou pedofila. Blaško byl v minulosti zvolen krajským zastupitelem za zemanovce, ale nyní přešel k okamurovcům. On i Ondráček mohou na rozdíl od většiny výše zmíněných kandidátů v Evropském parlamentu nakonec díky preferenčním hlasům opravdu zasednout.
