Adekvátní sebehodnocení není úplně snadné. Často převládnou emoce nad realitou.
Dobrý den,
často slyším (dokonce i od Vás), že se nyní máme nejlépe, jak jsme se kdy v dějinách měli. Naproti tomu značná část obyvatel si to nemyslí, považuje to za „podvod na voličích“ a snáší argumenty, že tomu tak není. Je Vaše stanovisko nějak obhajitelné?
Jaroslava Pelhřimov
Lidská nespokojenost s vlastním osudem je jednou ze základních podmínek toho, aby se lidé nepřestali o něco snažit a neusnuli na vavřínech. Vlastně si nikdy nesmějí tak úplně myslet, že se mají dobře. Navíc emoce lze nahlížet také jako filtry, které k nám z okolního světa přednostně pouštějí to, co jim odpovídá, a potlačují to, co je s nimi v rozporu.
Jinými slovy, „když jsem nasr…., tak mi nikdo nebude vykládat, že se mám dobře!“. Svůj životní pocit poměřujeme asi tak, jako bychom si obvod pasu měřili centimetry namalovanými na gumě u trenýrek: máme ho celkem nezávislý na objektivní skutečnosti (v případě pasu na kilogramech). Rád upozorňuji na to, že máme nejmenší dětskou úmrtnost a nejdelší dožití v dějinách, že máme stále méně těžké fyzické práce, že na kilo chleba pracujeme stále kratší dobu, že máme nejkratší pracovní týden v naší historii, na planetě je nejméně válek atd., ale to všechno je mnohým málo.
Protože však propast mezi tím, jak se máme, a tím, jak se cítíme, se zvětšuje asi všude na světě, vezmu si na pomoc vynikajícího psychologa z Harvardu, Stevena Pinkera (autora slavné knihy Jak pracuje mozek), jenž na toto téma dělal rozsáhlý výzkum a shledal, že: Střední délka života se od roku 1880 do dneška prodloužila z 30 na 70 let. Dětská úmrtnost dramaticky klesla jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích. Hladomor, kdysi ve světě častý, je nyní vzácný. Svět celkově nikdy (!) nebyl demokratičtější než dnes. Dvě třetiny lidstva žijí v demokracii. Pokud jde jen o USA, pak například počet vražd na 100 tisíc obyvatel klesl z 8,3 před 30 lety na 5,3. V téže době klesla tamtéž míra chudoby z 12 na sedm procent.
Představte si, že pravděpodobnost, že zahynete při autonehodě, je v USA nyní o 96 % (!) nižší než v roce 1920. Počet leteckých katastrof klesl od roku 1970 o 99 % a smrtelných pracovních úrazů o 96 % od roku 1913. Zlepšení infrastruktury vedlo ke snížení úmrtnosti při přírodních katastrofách, jako jsou tornáda a hurikány, o 89 procent od roku 1900. Gramotnost se všude zlepšuje, v Americe (ale i u nás) dosahuje bezmála 100 procent. Týdenní pracovní doba se od konce 19. století zkrátila více než o třetinu (z více než 60 hodin na zhruba 40)! Pračky, myčky, kuchyňské roboty a vysavače zkrátily průměrnou dobu domácích prací ze zhruba 60 hodin týdně v roce 1900 na současných asi 15 hodin.
Takže i když jsme naštvaní, máme blbou náladu a nadáváme na politiku, je to hlavně náš problém. Jinak je to celkem paráda.
