Teď fakta: milión diváků nasbíraných za pouhých dvaačtyřicet dnů, sedmdesát devět procent na ČSFD pro českou romantickou komedii (donedávna cosi nemožného), členství v exkluzívním, dosud tříčlenném klubu režisérů, jejichž filmy dosáhly stomiliónových tržeb. A co je na tom nejlepší? Tahle filmová kouzla dokázal Martin Horský (41), samouk a vystudovaný „běžkař na lyžích“.
Proč jste vlastně nikdy nezkusil FAMU?
V době, kdy jsem se rozhodl k psaní, jsem byl už poměrně starý na to, abych se vrhl na denní několikaleté studium scenáristiky. Koupil jsem si knížku Syda Fielda Jak napsat dobrý scénář, přečetl ji a napsal scénář.
Vy jste tu katedru svým úspěchem de facto zpochybnil.
Já nikoho zpochybnit nechtěl a nechci. Nepíšu proto, abych někoho zpochybňoval, píšu scénáře, protože mě to baví a dělá mi to radost – stejně jako režisérská práce na Ženách v běhu. A hlavně mi pak dělá radost, když vidím a slyším smějící se lidi v kině. Moc obdivuji práci Zdeňka Svěráka. Filmy natočené podle jeho scénářů neztrácejí kouzlo ani po letech, i když všichni víme, jak dopadnou. To je vlastně můj cíl: dělat filmy, u nichž bude lidem dobře a budou se k nim rádi vracet a těšit se na ně.
To nezní moc intelektuálně.
Já o tom takto nepřemýšlím, jestli to zní, či nezní intelektuálně. Pokud uděláte film, který opakovaně dokáže dělat lidem radost, tak to je přece úžasný. Pan Svěrák je světová rarita, řekněte mi, kdo byl třikrát nominovaný na Oscara za komedii, nikoli za dramata? Dokáže psát lehkým perem s milým a lidským humorem, přitom pod příběhem vždycky teče nějaký spodní, závažnější proud.
Současná česká kinematografie vypadá jako vzpoura režisérů-samouků. Radek Bajgar (Teroristka) je vystudovaný psychiatr, Jiří Mádl (Na střeše) herec-autodidakt, Rudolf Havlík (Po čem muži touží) výtvarník a cestovatel, vy jste tělocvikář, režírovat podle vaší látky začal i váš producent Tomáš Hoffman, původním povoláním novinář…
Tomáš je producent, jehož úspěch není náhodný. Je to pracovitý člověk, který o filmu hodně ví. Stojí například za filmy Jiřího Vejdělka, oba jsou nesmírně pečliví. Tomáš ví, že úspěch spočívá i v detailech. Stalo se nám, že jsme půlden mluvili o tom, jaké hodiny budou viset na zdi. Kromě toho má nakoukané stovky filmů. Po Bezva ženské na krku jsme se domluvili, že když přijdu s něčím dalším, dá mi šanci režírovat. Své slovo dodržel a já se snažil Ženy v běhu natočit tak, abych Tomášovu důvěru nezklamal.
Velký rozhovor s Martinem Horským si přečtěte v tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 9. května >>>
