Nevolte v eurovolbách TOP 09 a Pražané možná dostanou lepšího primátora. Tímto paradoxem by se dal popsat budoucí politický vývoj na pražském magistrátu.
Pět měsíců po volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy prochází koaliční soužití tří stran (piráti, Top 09, Čižinského Praha sobě) první velkou krizí. Volně tak navazují na praxi z minulého volebního období. Existuje společný jmenovatel: strach z rozhodování a neschopnost dát hlavnímu městu priority rozvoje.
Maskovaná závist
V těchto sporech mezi piráty a převážně TOP 09 se ukazuje, že strana kolem primátora Hřiba sice hlásá svobodu internetu, ale v praktické politice se přeměňuje ve stranu regulací a represí. Typickým příkladem je bytová krize v hlavním městě, primárně způsobená zablokováním výstavby nových bytů, což je v době hospodářského růstu rarita sama o sobě.
Namísto mimořádných opatření vyhlásil primátor Hřib hru na četníky a zloděje, známou z komunistické éry. Stručně řečeno, když se v padesátých letech přestalo v Praze a jinde stavět, začala honička na ty, co mají „nadměrné metry“, a začalo vystěhovávání z bytů nebo jejich dělení. Skvěle to odvedlo pozornost od nemohoucnosti stavět, a ještě to přiživilo lidskou závist proti „křečkům a spekulantům“. Podobné parametry má Hřibův návrh zjišťovat podle stavu elektroměrů prázdné privátní byty a následně napařovat jejich majitelům vyšší daně.
Tehdy i dnes by výsledek byl stejný. Malé skupině lidí se zkomplikuje život, ale politika maskované závisti ještě žádný nový byt nepostavila.
Družstevní byty
Situace v hlavním městě je zhruba následující. Každý rok se sem stěhuje v průměru patnáct tisíc lidí (a tisíce dalších nenahlášených). K tomu, aby se pouze obnovil současný bytový fond (poměr mezi vznikem jedněch a zánikem jiných), je nutné postavit šest tisíc bytů. V minulých letech se však postavilo ročně pouze kolem dvou a půl tisíce nových bytů. Z této rovnice vyplývá jedna věc – buďto se bude stavět, nebo poletí nahoru ceny bytů a nájmů. Honičky na spekulanty nic podstatného neřeší.
Magistrátní koalice nedávno představila svůj plán na podporu družstevního bydlení. Fajn, čím větší různost stavebních aktivit, tím lépe. Za několik let by tak mohlo ročně vzniknout, jak oznámila současná koalice, kolem pěti set nových bytů ročně. Tedy něco, co situaci zlepší, ale neřeší.
Namísto mimořádných opatření k rozproudění bytové výstavby primátor vyhlašuje válku se spekulanty a sní o sázení miliónu stromů. Současně pražští aktivisté tvrdí, že hlavní město má velkou hustotu osídlení.
Není směšnější tvrzení, protože jen ve Vídni je dvakrát vyšší, a v Barceloně dokonce sedmkrát (údaje Institutu plánování a rozvoje). Právě malá hustota osídlení dělá Prahu obrovsky drahou z hlediska nároků na veřejnou dopravu a infrastrukturu. To je klíč k tomu, proč je hlavní město do budoucna neufinancovatelné.
Zlatá kuchyňka
Celý problém skupiny kolem pražského primátora je, že se bojí dělat skutečně politická rozhodnutí. Tak dlouho piráti kritizovali každého kolem sebe, že jsou nyní uvězněni ve vlastních pochybách a obávají se jakékoli chyby. Radu hlavního města často neřídí nebo se vyhýbají vážným debatám.
Tolik vysmívaná primátorka Krnáčová alespoň zavedla institut tzv. kuchyňky. Stručně řečeno, brala si své tvrdé jádro do kuchyňky u hlavní zasedačky, kde s ním dělala důležitá rozhodnutí. Hřib už ani do kuchyňky nechodí.
Dalším důvodem nemohoucnosti pirátského vedení pražského magistrátu je, že do jeho vedení se dostala druhá pirátská liga. Ti, kdo měli z minulého volebního období nějakou představu o fungování miliónového města, se přesunuli do Poslanecké sněmovny. Má tahle situace řešení?
Čtenáři Pikettyho
Do květnových eurovoleb se zřejmě nic nestane. Klíčový člověk, jenž by mohl vyvolat koaliční rošádu na magistrátu, se jmenuje Jiří Pospíšil, který ovšem stojí v čele kandidátky TOP 09/ STAN do Evropského parlamentu. Pokud se nedostane do Bruselu, může situace na pražském magistrátu výrazně akcelerovat, nebo se naopak utlumit.
Odtud hříčka z úvodu článku, jež by neměla zastírat to podstatné. Řízení hlavního města není školní cvičení pro několik ajťáků ani experimentování v duchu knih Thomase Pikettyho, kterého velká část pirátů tak obdivuje. Jsou to reálné problémy teď a tady. Doufejme, že se nedožijeme doby, kdy budeme muset zvolat: Adriano, vraťte se, vše odpuštěno.
