Šedá eminence Tata Bojs, člen „superkapely“ Umakart, úspěšný producent – produkoval třeba první dvě alba skupiny Kryštof, ale také desky Vypsané fiXy, Václava Neckáře či Debbie – nebo spoluautor Půlnoční, asi nejznámější české písničky uplynulého dvacetiletí. To všechno je kopřivnický rodák Dušan Neuwerth (47). Minulý měsíc společně s Jaromírem Švejdíkem a Jaroslavem Rudišem představili druhé řadové album Amerika projektu Kafka Band, původně vzniklého z podnětu Literaturhaus Stuttgart. Pražský křest podařené desky se odehraje na koncertě u příležitosti veletrhu Svět knihy 11. května v multifunkčním sále DOX.
Přijde po Zámku a Americe na řadu i další Kafkův text, třeba Proměna?
Proměna ne, ale pomalu se chystáme na Proces. Řekli jsme si, že když už jsme se stali kafkovskými samouky, dotáhneme to na trilogii a pak asi kapelu rozpustíme. I když kdo ví? Původně jsme měli zahrát jen pár písniček na vernisáži, ale Kafka Band si pak začal žít vlastním životem…
Vznik projektu Kafka Band má na „svědomí“ ředitel Literaturhausu ve Stuttgartu Erwin Krottenthaler. Díky němu jste se pak také stali součástí hned dvou kafkovských představení v Městském divadle v Brémách…
Celé to vzniklo před šesti lety v Německu, kde se rozhodli uspořádat po tamních Literaturhausech cestovní výstavu Kafka v komiksu. A protože Jaromírovi akorát v Británii vyšel komiks Zámek (na libreto Davida Zane Maierowitze), Erwin mu nabídl, zda nechce vymyslet něco na vernisáž, aby nebyla jen o chlebíčkách a víně. Jaromír tedy zavolal Járovi Rudišovi, jenž dnes mluví snad líp německy než rodnou češtinou, a pak mně, ať dáme dohromady nějaký tvar. Šlo původně o jednu písničku – rozpohybovaný komiks, který měl běžet na výstavě. Když pak Erwin, jehož manželka je mimochodem bohemistka, slyšel Ankunft (Příchod), pobídl nás, ať pokračujeme. Postupně tedy vznikly další písničky. Na vernisáži to zafungovalo a Erwin nám začal organizovat turné po všech těch výstavách… až nás napadlo natočit desku. Literaturhausy v Německu jsou poměrně velký fenomén. Každé větší město má svou knihovnu se sálem, kam na čtení běžně chodí kolem tří stovek lidí – de facto to jsou koncerty spisovatelů. Když třeba před nedávnem Járovi Rudišovi vyšla v němčině Winterbergova poslední cesta, jel tam turné jako ty největší hudební hvězdy. Mají ho tam fakt rádi. S Kafka Bandem jsme tedy objeli knihovny, kluby, divadla po Německu, Švýcarsku, Rakousku i Nizozemsku…
… až jste se dostali do Brém…
Hráli jsme na malé scéně Theatru Bremen a po vystoupení za námi přišla tehdejší dramaturgyně divadla Viktorka Knotková z Brna s Libuší Černou, duší brémské kulturní scény, která do Německa kdysi emigrovala. Říkaly, že večer ještě nekončí a ať to prý trochu rozjedeme. Dělám diskotéku a najednou za mnou přitančí Jára: „Dámy viděly koncert a chtějí udělat divadlo s naší kapelou!“ Bral jsem to s rezervou – večírek, všichni lehce připití –, ale pak se to fakt stalo! A my se asi na dva měsíce odstěhovali do Brém a zkoušeli. Hodně tomu pomohla Viktorka – už třeba výběrem režiséra. Došlo jí, že jsme kluci z malého města, žádní konzervatoristé ani velcí herci, a tak jako režiséra oslovila Alexandera Riemenschneidera, také hudebního producenta, jenž rád pracuje s živou hudbou. Štastné spojení!
Mimochodem – prý se z tebe v Německu stal velký fanoušek Werderu Brémy.
Během zkoušení jsem se zmínil jednomu z místních herců, že bych se rád šel podívat na fotbal. Hned druhý den přišel ředitel divadla a přinesl čtyři lupeny. V Brémách vládne zvláštní rodinná atmosféra; městské divadlo i fotbalový klub berou místní za vlastní. Opravdu, i buddhisté, kteří na baráku normálně mají vyvěšené tibetské vlajky, tak když hraje Werder, přehodí přes ně ty fotbalové bílo-zelené. Celé město je v tom okamžiku grün und weiss. Při premiéře Zámku byla na stránkách fotbalového týmu anonce na naše představení! Jako kdyby na stránkách Sparty Praha byl program Národního divadla nebo Divadla Na zábradlí! Úlet! V brance Werderu je Jiří Pavlenka a Gebre (Theodor Gebre Selassie; pozn. red.), další český reprezentant, se tam za sedm let stal ikonou!
Velký rozhovor s Dušanem Neuwerthem si přečtěte v aktuálním tištěném Reflexu >>>
