Narůstající antisemitismus v Evropě je v dnešní době pevně spojen s rozrůstající se muslimskou komunitou. Nenávist k Židům a půdu pro budoucí vraždění Židů připravují i různí islámští aktivisté, kteří skrze internet šíří mezi muslimy nenávist k Židům, křesťanům a Západu, který má být muslimy ovládnut a jehož civilizace má být zničena. Příkladem toho všeho je internetový kuvajtský islámský kazatel Muhanna Hamad al-Muhanna, jenž nedávno kázal na YouTube muslimským posluchačům, že Židé vraždí nežidovské děti a z jejich krve vyrábějí sváteční pečivo.
Al-Muhanna má na svém YouTube profilu zhruba 13 000 odběratelů a v době, kdy na jeho video upozornila izraelská nezisková organizace MEMRI (Middle East Media Research Institute), vidělo video již zhruba 25 000 lidí.
A al-Muhanna posluchačům kázal o jedné z nejabsurdnějších konspiračních teorií týkajících se Židů – teorii o používání krve Nežidů k rituálním účelům: „Jednou z nejznámějších náboženských praktik Židů je zavraždění křesťanského dítěte během určitého svátku. Vezmou jeho krev a udělají z ní pečivo, které je v onen den snědeno. Říkají tomu ,posvátná krev‘. Musí to být nevinné dítě. Když Muhammad Ali Paša vládl Sýrii, byl to případ otce Thomase. Jde o jeden z nejproslulejších incidentů v dějinách. Otec Thomas právě procházel židovskou čtvrtí, když Židé konali náboženskou oslavu. Když tudy tento křesťanský kněz procházel, Židé jej a jeho služebníka unesli a zabili je. Sebrali jejich krev do misky a použili ji při pečení pečiva pro irácké Židy. To učinili Židé z Damašku. Byli zajati, postaveni před damašský soud a odsouzeni k smrti. Rothschild a Montefiore, nejbohatší lidé oné doby, však zasáhli a získali pro ně od Muhammada Aliho Paši amnestii. Praxe unášení dětí k výrobě pečiva s jejich krví byla zvěčněna zesnulým Nagíbem al-Kiláním v jeho známé knize Krev pro sionský maces. Podobný průzkum provedl Mustafá Tlas (bývalý syrský ministr obrany). Jde o slavnou [židovskou] náboženskou praxi.“
Protižidovský pogrom 1840
Al-Muhanna ve své řeči odkazuje na protižidovský pogrom v syrském hlavním městě Damašku z roku 1840, kdy zmizeli dva křesťané a jejich zmizení využili ekonomičtí konkurenti Židů k tomu, že je obvinili ze zavraždění obou křesťanů. Několik Židů zatkli a mučili, část z nich umučili k smrti a zbytek obvinili z údajné rituální vraždy.
Celá aféra získala mezinárodní ohlas a až po nátlaku evropských mocností upustily muslimské úřady od terorizování damašských Židů a propuštily ty, kteří přežili mučení. Ovšem démon nenávisti byl již vypuštěn a v samotné Sýrii se v reakci na tento incident odehrálo několik protižidovských pogromů a ty následně pokračovaly i v následujících letech v dalších muslimských zemích, kde se využívalo k podněcování vraždění Židů i toto absurdní obvinění z rituální vraždy.
Pogromy a vraždění Židů se například poté odehrály v Sýrii, Egyptě apod. V dnešní době je téma údajné rituální vraždy křesťanů v Damašku roku 1840 občas stále oživováno v médiích muslimských zemí (například v Egyptě, Sýrii, Libanonu apod.)
Rozpor s židovskou tradicí
Historie tohoto obvinění je víc než dobře vědecky zmapovaná. Nejprve se v 2. až 3. století používalo toto obvinění proti křesťanům v Římské říši, poté postupně mizelo a až v 11. století s tímto obviněném – ale již proti Židům – přišla tehdejší středověká křesťanská Evropa.
Na českém webu Holocaust.cz, jenž se věnuje i problematice antisemitismu, se k tématu obvinění Židů z rituální vraždy píše: „Tato obvinění jsou v rozporu se samotnou podstatou judaismu, v jehož tradici je lidská oběť přísně zakázaná již od samého počátku. Je to jeden z prvků, kterým se židovský národ odlišoval od pohanských. Typickým příkladem může být příběh o Abrahamovi a jeho synu Izákovi (Genesis 22:9-14). Ačkoli byl Abraham původně vyzván Bohem, aby obětoval svého syna Izáka, Bůh na poslední chvíli zadržel Abrahamovu ruku s nožem a poučil Abrahama, aby místo lidských obětí daroval Bohu raději zvířata. Ačkoli v této době byly lidské oběti mezi ostatními národy na denním pořádku, židovská tradice je vždy zakazovala bez ohledu na náboženský původ oběti. Nehledě na tradici obětování, lidský život je v židovské tradici vždy a za všech okolností považován za nejvyšší hodnotu. Kvůli záchraně lidského života je v judaismu dovoleno porušit veškerá dodržovaná přikázání.“
Naši nepřátelé ve všem
Al-Muhanna dále svým způsobem obhajuje Adolfa Hitlera, když říká: „Hitler si všiml, že Židé jsou za každým tajným hnutím bojujícím proti společenskému řádu. Všiml si, že Židé jsou za pornografickými filmy a literaturou. Proto řekl, že pokud chce Německo dosáhnout pokroku, musí se zbavit Židů nebo jejich kontroly. Toto stručné shrnutí dějin Židů nám říká něco velmi důležitého: že i kdyby islám povolil podepsání mírových dohod s Židy… Samozřejmě, islám nedovoluje podpis mírových dohod se Židy, protože Židé okupují země muslimů… Kdyby měli opustit Palestinu, mohli bychom s nimi normalizovat vztahy. Ale oni jsou nepřátelé našeho náboženství, nepřátelé našich lidí. Jsou to naši nepřátelé historicky i ideologicky – naši nepřátelé ve všem. Jsou to zrádní lidé. Třikrát zradili proroka Mohameda. Když nebyli k proroku Mohamedovi upřímní, jak by mohli být upřímní k vám? Navíc, kdykoli Židé vstoupili do nějaké země, zničili její morální hodnoty a hospodářství. Jsou to lidé, kteří uctívají peníze a zlato.“
Al-Muhanna také důsledně varuje své posluchače před snahou hledat se Židy mír, porozumění a vyzývá muslimské věřící, aby vedli boj proti Židům, křesťanům a Západu. „Ten, kdo normalizuje vztahy s Židy, je jako oni, i když si není vědom svého židovského charakteru. Je to Žid stejně jako oni, i když tvrdí, že je muslim. Má stejnou povahu, stejnou kulturu a stejnou ideologii. Naše válka se Židy bude pokračovat až do soudného dne – stejně jako s křesťany, kteří okupují naše země, drancují naše zdroje a bojují proti našemu náboženství.“
Snadné šíření antisemitismu
Tato další ukázka absurdních antisemitských teorií, jež byly v Evropě vědecky dávno vyvráceny a naprostá většina Evropanů v ně nevěří, ukazuje, že antisemitismus je mezi muslimy stále větším problémem a zdroje tohoto antisemitismu jsou sice hlavně v muslimských zemích, ale díky moderním technologiím se bez problémů šíří po celém světě, a šiřitelé těchto názorů tak mohou sedět v bezpečí muslimské země a zároveň radikalizovat například své diváky z Evropy.
Může se pak někdo divit tomu, že nějaký obyčejný muslim pod vlivem takovýchto kázání jde a začne vraždit v židovském muzeu v Bruselu či jde střílet do židovské školy ve francouzském Toulouse? Může se pak někdo divit tomu, že v Evropě narůstá radikální antisemitismus a útoky na Židy, kde naprostá většina pachatelů jsou zradikalizovaní muslimové?
