Pokud máte rádi temné kreslené příběhy Thomase Otta, určitě vám přijde vhod i tato podivná kniha Bezimena od srbské výtvarnice Niny Bunjevac, kterým nakladatelství Argo pokračuje ve své fascinaci morbidními, vizuálně mimořádnými grafickými romány.
O příběhu samotném vám toho nemůžeme moc prozradit, protože byste mohli přijít o část tajemství. Začíná příhodu v lese, kde medituje v modlitbách u tůně kněžka Bezimena. Přijdou za ní ženy a žádají ji o pomoc v nouzi. Když kněžka nereaguje, je nejbližší z žen odvážnější a vyčte jí její klid. V tu chvíli kněžka natáhne ruku a ženu utopí...
Onan v zoo
Aby se vzápětí opovážlivá ženština narodila v jiném čase i prostoru jako chlapec. Nese si s sebou ale karmu z minulého života. Jeho současným hříchem jsou nekonečné sexuální touhy. Chlapec onanuje při pohledu na spolužačku, do které se zakoukal. Onanuje všude, což není zrovna po chuti jeho učitelům a dalším vychovatelům. Stane se vyvrhelem a jako dospělý muž získá práci v zoo. Tam, zvířaty nerušen, dál onanuje při pohledu na mladé návštěvnice. Až jednou spatří JI – svou dávnou lásku.
Dívku vyruší a ta zoo rychle opustí, ale zapomene tam notes, do kterého si předtím cosi kreslila. Muž dívku pronásleduje až k osamělému domu, kde dotyčná bydlí se svou služkou. Sleduje ji oknem, jak se dívka svléká a hádejte, co při tom asi dělá?
Sama si o to řekla
Obsah náčrtníku ho šokuje. Najde v něm do detailu vykreslené scény sexuálního násilí, ve kterých figuruje on a ona. Zároveň v něm najde návod, v jakých dnech se mají scény odehrát. Najde v něm ale i kresby toho, co se již odehrálo, jako by někdo nahlížel na jeho život z výšky, jako na nějaký kreslený příběh.
Mladík to samozřejmě pochopí jako výzvu a začne dívčina kreslená přání plnit. Nevědomky se tak dostane na šikmou plochu, která vede do plamenů pekelných.
V knize se téměř nemluví, jen hlas neviditelného vypravěče nezúčastněně popisuje, co se právě odehrává. Síla sdělení leží na obrazech, které jsou vyvedeny pečlivě, až reklamně. Připomínají kresby Reného Magritta, surreálně uchopený realismus, preciznost kontrastující s významovou podivností. Kniha by se jistě stala oblíbenou četbou Jindřicha Štyrského a Toyen.
Významný je autorčin doslov, v němž se přiznává, že do příběhu zaklela vlastní zkušenosti s dvojnásobným pokusem o znásilnění. Napoprvé byla nahnána svou spolužačkou do bytu agresora, který zde zneužíval dívky a natáčel si je na video. To knize dodává silný náboj. Ale zároveň nabízí otázky.
Porno pro oběti
Ženy v knize totiž nejsou typickými obětmi a muž není typickým predátorem. On sám totiž vychází z příběhu víc jako oběť, než jako agresor. Pornografický ráz některých políček (jedná se vesměs o celostránkové obrázky) navíc působí spíše jako stimulant než jako katarze potenciální oběti. Zkouší snad autorka ve fikci prožít to, před čím se jí podařilo uniknout? Dostala se on sama jako oběť do nějakého zakletého světa eroticko-agresivních fantazií?
Matoucí je i její odkaz na legendu o bohyni Artemis. Podle vysvětlujícího textu na obálce Artemis proměnila mladík za jeho zločin v ženu. Zde jsme tedy svědky opačného procesu. Ale pokud je hlavní hrdina ženou potrestanou v minulém životě, příběh mu nedává moc šancí na nápravu.
Odkaz na legendu o Artemis spíše funguje na jiné rovině. Artemis, bohyně lovu, kolem sebe shromáždila družinu nymf a sama chtěla být stále mladá. Co jiného by to mohlo být než parabola touhy sexuálního agresora s orientací na mladé dívky, přesně takového, do jehož bytu byla autorka jako patnáctiletá nalákána?
„Kéž rozptýlíte temnotu, která vás obklopuje,“ píše autorka v doslovu čtenářkám, které mají za sebou podobně neblahou zkušenost. Otázkou je, zda domyslela, že kniha může přitáhnout i lovce.
