Tak jsme se dočkali. Jarní postění končí a můžeme se trochu ohlédnout za těmi jarními dny. Letošní rok připomíná v dubnovém počasí ten loňský, kde zima přešla téměř rovnou do letního počasí. Mnozí věrozvěsti hlásali suchý únor, my zkušenější jsme věděli, že trvalá střídmost je lepší než celý rok pít jako „Madidus Sax“ a pak vyhlásit slavnostně falešnou cnost. Únor je totiž měsícem nejkratším. Na každý pád zde máme rozhodně suché jaro. A popravdě nevíme, jak se s tím vypořádat.
Vinná réva díky svým hlubokým kořenům odolává suchu lépe než jiné rostlinstvo, ale přesto se dobře nemá. Můžeme si pomoci zahušťováním řádků, neodlisťováním révy, častějším kypřením. U mladých výsadeb se neobejdeme bez pomocné zálivky. A tak traktor s cisternou plnou vody zalévá a zalévá. Problémy mají všude, ale naše vnitrozemní klima je přece jen ve větší nevýhodě než země okolo Atlantiku. Tam jsou deště častější.
Zlá krev ve vinařském světě
Konec zimního období občas přinese plody zimního dumání a přemítání a na letošní jaro Svaz vinařů ČR vytáhnul kontroverzní téma. Klasifikace vinic. To znamená dlouhý proces, v němž jsou vinice hodnoceny podle polohy a kvality výsledného vína. Že jde o nesnadný úkol, bylo jasné již na zasedání svazu vinařů. Ze Svazu vinařů ČR odešel Miloš Michlovský, a to právě z důvodů klasifikace vinic. Přesný důvod se časem dozvíme, ale je to tak.
Klasifikace vinic je otázka porovnání porovnatelného, to znamená jedné, nebo možná dvou odrůd a vína z něj vyrobeného v rozsahu třeba dvaceti nebo třiceti let. Mám jen obavu, že v našem podání to bude otázka více odrůd s nejasnými způsoby ohodnocení výsledných vín. Výsledek pak bude stejně matný, jako například u VOC (Vína originální certifikace). Veřejnost příliš nedbá na VOC zatřídění a to by mělo být varováním pro snahy o vytváření Grand Cru a Premier Cru vinic u nás.
Taková levná moravská dovolená
Letošní Velikonoce přinesly dlouhý víkend a je jasné, že Jižní Morava zase táhne. U nás v Mikulově je vše úplně plné, a jak jsem viděl Zaječí, Pavlov, Lednici a Valtice, i tam je to stejné. Slunečné dny bez mráčku také znamenají nárůst cyklistiky. Jsou všude, všichni mají dresy jako na Tour de France, včetně dětí. Co mě překvapilo, je rapidní nárůst elektrokol. Tím se zvětšuje dosah kilometrů, které jsou cyklisté schopni za den zvládnout. Pro restaurace a vinařství to je složitá a téměř neřešitelná otázka. Skupinky cyklistů o počtu 20 a více jsou spíše kontroverzní než vítané. Přijedou, potřebují WC, mají 20 minut na oběd, svačinu nebo degustaci, nebo raději jen sní svoji proteinovou tyčinku, naplní si láhev vodou a nasedajíce pokřiknou, že kdyby měli více času, tak by si nakoupili víno i domů. Takto objedou 10 a více štací a večer si koupí sudovku v PET láhvi a to je tak vše. Na druhou stranu jsou nenároční v ubytování, a tak mají rodinné penzióny narváno. Taková levná moravská dovolená. Obávám se, že tento trend bude pokračovat.
Je pravda, že kraj vinic k takovým projížďkám vyloženě láká, ale nemusí to být jen na kole. Není to tak dávno, co za námi přijel mikulovský statkář Hlavenka s vnuky. Stylově, v kočáře s koňmi. Děcka vyšňořené, lepší zábava než šlapat do pedálů. Poseděli, poklábosili a zase odjeli.
Sekt – vinařská výzva
O víkendu jsme se věnovali také odborné práci a degustovali jsme spoustu moravských sektů. Jsem názoru, že obliba sektu z Moravy bude růst, tak jak bude růst kvalita těchto nápojů. Ochutnali jsme od Martina Prokeše jeho rýnský ryzlink. Skvělé zpracování. Od Lípy z Mikulova směs chardonnay a pinotu noir v kategorii nature brut. Dobrá volba. Blanc de Blanc od Žďárských z Kapličky v Zaječí. Ke kůzlečímu masu skvělá kombinace. Pak od Tomáše Vicana ryzlink vlašský. Jen čtenářům naladím dálkově chuťové pohárky: litchi, mango, maracuja. Od Chateau Valtice barikované Chardonnay. Oříškové, harmonické, také výtečné pití. O svých sektech samozřejmě skromně mlčím.
Prozatím jsou až na výjimky sekty ve vinařství vnímány jen jako doplňkový prodej, rozšíření sortimentu. Je zde pár průkopníků, jako právě Kamil a Martin Prokešovi a hlavně zakladatel moravských sektů Sekt Petrák, kde to dnes řídí pan Hříbal a dělá to velmi dobře, kde hlavní produkt je sekt a jako doplněk sortimentu mají tichá vína. Při takové kvalitě se můžeme pustit do souboje především s italským proseccem, po němž je opravdová poptávka od veřejnosti. Toto musí být pro nás vinaře výzva.
