Ilustrační kresba

Ilustrační kresba Zdroj: Ivan Steiger

Marek Stoniš: Mrzení u Babišů aneb Co napadne člověka u zavřeného řeznictví

Škoda že náš premiér naši zemi skutečně neřídí jako firmu. Napadlo mě to tento týden, kdy jsem šel kolem jeho „prémiového“ řeznictví, které po roce zavřel nedaleko redakce ­Reflexu.

Pražské řeznictví, tak se jmenovala ta prodejna, vypadalo na první pohled hezky. Elegantní design, lákavé upoutávky na libové maso, uzeniny, teplý bufet. Ani jeden náznak, že byste v Pražském řeznictví mohli narazit na šmakulády z Kosteleckých uzenin. O cenách nemůžu podat svědectví, neb jsem tam nikdy nevstoupil.

Babiš však zavřel krám ze dne na den, je v něm čisto, vyklizeno. Podle všeho mu tam jednoduše nechodili lidi. Nevím proč. Třeba se dozvěděli, že je to od Babiše. Třeba bydlí v okolí bývalého řeznictví nadměrný počet vegetariánů. Nebo tam lidem moc nechutnalo. Ale když jsem viděl tu rychlost, s jakou řeznictví Babiš nebo někdo od něj z holdingu vyklidil, představil jsem si, jak by to vypadalo, kdyby to se svým legendárním heslem o řízení státu myslel vážně:

Zavřel by nespočet zbytečných úřadů, komisí, státních agentur.

Nenabíral by desítky tisíc nových lehkoživných úředníků, kteří nejsou k užitku občanům, ale naopak.

Zahodil by kvůli výše uvedenému svůj megalomanský plán na vybudování nového města pro státní úředníky na okraji Prahy.

Okamžitě by zastavil nesmyslné populistické akce typu jízdné ­zdarma, plošné zvyšování platů státních ­zaměstnanců, porodné, ro­dičovské a další luxusní sociální ­benefity.

Ve vládě, v níž má většinu, by nechal odhlasovat konec dotování biopaliv, především pak masívní podporu pěstování řepky olejky, určené k průmyslovému využití. Ničí to životní prostředí, auta a zemědělci kvůli dotacím přestávají pěstovat tradiční komodity. Třeba brambory, kterých je málo a jsou dražší než banány.

Stejně tak by okamžitě zastavil veškeré dotace velkým agrofirmám, jež ničí trh a existenčně ohrožují malovýrobce.

Zrušil by zákony šikanující drobné a střední živnostníky prostřednictvím elektronické evidence tržeb. Kvůli nim končí, zvláště na venkově a velkých městech, spousta malých provozoven a lidé se musí i kvůli drobným nákupům vydávat na zbytečné pouti do chrámů konzumu do velkých měst.

To jen namátkou.

Nic z toho Andrej Babiš ovšem neudělá, to by totiž nebyl Andrej Babiš.

Co všechno člověka nenapadne, když projde kolem jednoho malého zavřeného krámu.

Text vyšel jako editorial tištěného Reflexu č. 17/2019.

Vydání si můžete zakoupit v našem iKiosku >>>