Včerejší ukrajinské prezidentské volby nakonec připomínaly spíše soutěž „Ukrajina má talent“, než normální volební klání v klíčové evropské zemi. Vyhrál totiž ten nejzábavnější – bavič a herec Volodymyr Zelenskyj, a to dokonce rozdílem několika tříd. Ukrajina proto bude mít dalších pět let v čele komika, od kterého nikdo neví, co čekat.
Kdo baví, ten jede
I v západních demokraciích teď voliči rádi podporují zábavné politiky a občas do parlamentu zvolí i nějakého toho recesistu. „Kandidátům“ z legrace nahrávají různé krizové situace. Takhle si před pár lety obyvatelé islandské metropole Reykjavík vybrali za primátora komika, který sliboval ručníky zadarmo v městském bazénu. V Evropském parlamentu za Německo zase sedí zástupe Té strany (Die Partei), který si z politiky také dělá jen legraci.
Vážně myšlená kandidatura
Ale vítězství Volodymyra Zelenského je trochu jinou situací. „Ze“ šel totiž do politiky naopak s tím, že to myslí úplně vážně a chce naopak ukončit komedii zavedených politiků a nejbohatších Ukrajinců – oligarchů, kteří se dosud v zemi jen střídali u moci. Jeho drtivé vítězství je proto spíše než recesí odrazem dalšího trendu v současné evropské politice – hledáním outsiderů, kteří nemají s dosavadní politikou nic společného. Na západě jde často o lídry protestních stran a hnutí, na Ukrajině, kde je politická rétorika, vždy hodně vyhrocená, občané sáhli dokonce po někom, kdo je úplně mimo systém.
Důvod pro volbu naprosto neznámého, a proto úplně „nového“ Zelenského dobře popsala komentátorka listu Guardian. Ta na Ukrajině narazila na voličku, která jí řekla, že Zelenskyj bude na 90 procent špatný prezident, ale u Porošenka ví po pěti letech v úřadu naprosto jistě, že je špatný na 100 procent. Právě proto bude volit raději nepopsaný list než starou známou firmu.
Zelenského vlna
Tenhle pocit očividně sdílí velká většina Ukrajinců, protože Zelenskyj v druhém kole získal rekordní vítězství, když dostal tři čtvrtiny hlasů a porazil stávajícího prezidenta o téměř 50 procent hlasů. Bavič, populární díky roli „prezidenta z lidu“ v jednom z oblíbených seriálů, vyhrál s jedinou výjimkou ve všech ukrajinských oblastech. Jen metropole západní Ukrajiny a bašta ukrajinského národního hnutí – Lvov – zůstala věrná současnému prezidentovi a jeho kampani vedené pod heslem „národ, jazyk, víra“. Jakžtakž ještě Porošenko držel se Zelenským krok ve dvou sousedních, západoukrajinských oblastech, ale všude jinde, včetně klíčového Kyjeva, prohrál na hlavu.
Zelenského totiž dokázal porazit už jenom mezi Ukrajinci, kteří volili na ambasádách a konzulátech v zahraničí. Neplatilo to ovšem v Praze a Brně, kde „naši“ Ukrajinci dali přednost prezidentovu vyzyvateli. Nově zvolený prezident nejvíce bodoval na východě země, kde žijí lidé, kteří stejně jako on používají jako svou mateřštinu ruštinu. Touha po změně a přesvědčení, že politický novic bude na rozdíl od Porošenka schopný řešit problém korupce, který Ukrajinci očividně považují za důležitější než válu s Ruskem či bezvízový styk se zeměmi EU, tentokrát překlenula rozdělení Ukrajiny na dvě země v jedné.
Ale co teď?
Pozitivem je fakt, že volby proběhly férově a prezident Porošenko jako vůbec první poražený v druhém kole ukrajinských voleb už po zveřejnění dílčích výsledků zavolal volebnímu vítěz, pogratuloval mu a uznal porážku. Dokonce mu nabídl podporu v krocích, které budou směřovat k integraci Ukrajiny do EU a NATO.
Bude-li takové kroky ale Zelenskyj činit, vlastně nikdo neví. Jeho kampaň byla jen show, která obsahovala minimum jasných myšlenek, co dál s Ukrajinou. Zelenskému stačilo, že říkal v předtočených videích, že to bude dělat jinak, ukončí válku s Ruskem a zlepší život Ukrajinců. Víc neřekl a ani nedával téměř žádná interview. Jeho cestu do prezidentského paláce nejlépe charakterizuje moment, kdy mezi prvním a druhým kolem poskytl jediný rozhovor, a to novináři, který vyhrál pingpongový turnaj v Zelenského volebnímu štábu během sledování výsledků prvního kola. Když se jeden novinář ptal, zda se dostane i na ty novináře, kteří neumí hrát stolní tenis, odpověděl mu mluvčí Zelenského štábu, že si mohou ostatní novináři zahrát o rozhovor karty…
Čekání na zázrak
Nový prezident teď ale bude muset přestat dělat jen podobné šaškárny a začít reálně vládnout. To je mimo jiné nutný předpoklad, aby jeho spojenci získali v říjnu v parlamentních volbách dostatek míst ve Verchovné radě, s jejichž podporou bude moci Zelenský vůbec něco prosadit. Jeho odpůrci sice už teď mají jasno, že stejně bude jen loutkou oligarchy Kolomojského, na jehož kanálech začala jeho hvězdná kariéra, ale překvapení nelze vyloučit. Občas se totiž stane zázrak a podobný politický králík z klobouku se ukáže jako talentovaný a schopný politik. Zelenskyj na to má pět let, nebo skončí stejně jako včera dosavadní prezident Petro Porošenko.
