Požár katedrály Notre-Dame popsal ve svém románu spisovatel Victor Hugo.

Požár katedrály Notre-Dame popsal ve svém románu spisovatel Victor Hugo. Zdroj: Archív, Profimedia

Snímky z hasičského zásahu při požáru katedrály Notre-Dame.
Snímky z hasičského zásahu při požáru katedrály Notre-Dame.
Notre-Dame
Požár zdevastoval část pařížské katedrály Notre-Dame, (16.04.2019).
Notre-Dame
10
Fotogalerie

Tlamy monster bez ustání plivou ohnivý déšť. Victor Hugo předpovídal obrovský požár Notre-Dame

Včera v podvečer vyděsil takřka celý svět, hlavně pak Francouze, obrovský požár katedrály Notre-Dame. Spisovatele Victora Huga však tento obraz vyděsil už před 188 lety a podobu včerejší scenérie ve své podstatě barvitě popsal v románu Notre-Dame de Paris (Chrám Matky Boží v Paříži). Spisovatel sám se velmi angažoval v rekonstrukci válkami, revolucemi i staletími zničené katedrály v letech 1844–1864.

„Všechny oči hledí vzhůru ke katedrále. Pohled je to prazvláštní. Na samém vrcholku nejvyšší galerie, výše než je hlavní rozeta, je obrovský plamen, který se ve víru jisker natahuje mezi dvě zvonice. Zuřivý plamen, který vítr čas od času mění v dým. Pod tímto plamenem, pod temnou balustrádou, jsou dva střešní žlaby v tlamách monster bez přestání plivajících ohnivý déšť, který je odpojil od střechy, a ony zapadly do temnot spodního průčelí,“ píše se v jedné pasáži Hugova románu.

Někteří Francouzi nyní debatují o tom, jestli Hugo před necelými dvěma stoletími viděl ve svých obavách předobraz včerejšího ničivého požáru. Rok před vydáním spisovatelova vrcholného románu, během bouřlivé červencové revoluce v roce 1830, se stalo arcibiskupství sousedící se slavnou katedrálou terčem několika výtržností, požár nevyjímaje. To jen zesílilo Hugovy strachy o stavbu, kterou tolik obdivoval. „Zkáza jej postihla všude, jak zevnitř, tak i z vnějšku,“ stojí v předmluvě románu.

To, že se z katedrály Notre-Dame stalo jedno z ústředních témat Hugova románu, byl mimo jiné pokus přimět Francii k její záchraně. V první polovině 19. století byl revolucemi zkoušený architektonický skvost v zoufalém stavu.

„Při pohledu na krásu, kterou si stárnoucí katedrála uchovala, je těžké si nepovzdechnout, nerozhořčit se nad jejím úpadkem, nad nesčetnými ranami kopírujícími čas i lidstvo samo. Zasadili jsme je této ctihodné památce bez jakékoli úcty ke Karlu Velikému, který položil první kámen, i k Filipu II. Augustovi, který položil ten poslední,“ stýskal si Hugo. Zadostiučinění se mu dostalo v roce 1844, kdy byla velká rekonstrukce katedrály zahájena.