Pozoruhodný případ vzrušoval Prahu na podzim roku 1909. Čtyři týdny byli drženi ve vyšetřovací vazbě Kateřina Králová, manželka hostinského v Libni, a doktor Eduard Kohn, vědecký asistent v Ústavu pro zkoumání potravin v Černovicích. Podle vyšetřovatelů chtěli zavraždit manžela dotyčné ženy a použít k tomu morfium, či dokonce v Čechách exotický jed kurare.
Manželství Kateřiny Králové nebylo šťastné. Její muž, hospodský Král byl opilec a násilník a Králová s ním zažívala jen trápení. Pravidelným zákazníkem jejich libeňského hostince byl doktor Eduard Kohn. Muž vzdělaný a po všech stránkách kultivovaný. Jaký rozdíl mezi ním a nerudným a přihlouplým manželem, napadlo jistě nejednou Kateřinu Královou. A tak není divu, že se mezi hostinskou a dr. Kohnem „vyvinul poměr nejprve přátelský, později pak intimnější, a když dr. Kohn odjel do Černovic (města na dnešní Ukrajině, v tehdejší Haliči náležející Rakousko-Uhersku – poznámka autora), stěžovala si mu Králová v dopisech, že s ní muž její špatně zachází,“ líčila Národní politika.
Pošli prášky proti nadávání
V polovině října 1909 dorazil doktoru Kohnovi na jeho vědecké působiště dopis, v němž mu Králová psala, že manžel stůně, dál s ní zle zachází, a žádala ho, aby jí „zaslal nějaké prášky, které by jejího muže zeslabily tak, aby jí nenadával“. Je přece chemik, jistě něco vymyslí. Dr. Kohn poslal ženě v obálce asi tři čtvrtě gramu bromkali. K tomu jí napsal, že „prášek, který jí zasílá, je pro uklidnění nervů, a že ho může také sama užít“. Jenže za dva týdny obdržel doktor Kohn další dopis. Tentokrát mu Králová o poznání naléhavěji sdělovala, že jeho prášek neúčinkoval, a žádala, aby jí poslal něco jiného. A jestli nepošle – sama si nějakou chemikálii v Praze opatří a „pak něco vyvede“.
Kohn usoudil, že situace je vážná, a poslal ženě do Prahy dopis, v němž jí sliboval, že připraví a přibližně za týden pošle prášek, který působí nikoli v žaludku, ale přichází do krve. A dopis se shodou okolností objevil v nepovolaných rukou. Následovalo udání na policejním komisařství a zatčení obou domnělých spiklenců – Králové v Praze i Kohna v Černovicích. „V bytě dr. Kohna bylo při domovní prohlídce nalezeno uzavřené morfium a v jeho pracovně v Ústavu pro zkoumání potravin kurare jednak nekrystalizované v papírku ve váze 0,14 gramu, jednak rozředěné v lahvičce. Dr. Kohn udal, že morfium si koupil již před pěti lety k účelům výzkumným, kurare pak že měl z botanického ústavu pro pokusy bakteriologické,“ popisoval následující události tehdejší tisk.
Tělo hostinského poškodil alkohol
Tvrzení chemika, jenž byl mezitím převezen s policejní eskortou do Prahy, potvrdil jeho nadřízený v černovickém ústavu, profesor Czapek. Pražští soudní znalci profesor Ditrrich a univerzitní docent Pelnař pak zkoumali zdravotní stav hospodského Krále a zjistili, že nejeví žádné známky otravy a je vyloučeno, že by požil morfium nebo kurare. „Známky porušeného jeho zdraví jsou následkem vleklého alkoholismu,“ dodali pouze. Navíc „množství 0,14 gramu není s to přivodit smrt člověka. Kdyby účelně bylo zavedeno do podkožního vaziva, mohlo by míti za následek toliko určité poruchy tělesného stavu, zemdlenost, horečku atd.“
Jak se posléze vyšetřováním zjistilo, dr. Kohn chtěl svým dopisem Královou především uklidnit, zabránit nepředloženému činu, kterého by se eventuálně dopustila, a získat čas, než přijede na vánoční svátky do Prahy. Státní zastupitelství proto vyšetřování zastavilo a oba byli poslední listopadový den roku 1909 propuštěni na svobodu.
Dr. Kohn se mohl vrátit k vědecké práci. Zato Králová se už raději do manželova hostince nevracela a odešla bydlet k bratrovi do Karlína.
