Život v našich věznicích bych v některých ohledech přirovnal k prosekávání se neznámou džunglí plnou jedovaté fauny a flóry nebo k boji v zákopové válce. Být vězněm znamená každodenní čekání a boj. Čekáte na poštu od svých blízkých, na jídlo, na návštěvu, na pohovory, na práci, na lepší pozici. Bojujete o každý milimetr prostoru. Když se vám po dlouhé době podaří dostat se o kousíček dál, systém vás srazí na kolena, nebo vás zažene zpět do zákopu.
Ve vězení máte téměř neustále pocit, že stojíte uprostřed bitevní vřavy. To ovšem nemusí být pouze pocit. Naskytnou se i chvíle příměří, šťastných a radostných okamžiků plných pohody a klidu (a tím nemyslím klid pod vlivem návykové látky), ale takové idylické okamžiky jsou vzácností. Vzhledem k tomu, že jsou právě tyhle chvilkové stavy vězeňského štěstí často medializované, nabývá veřejnost přesvědčení, že se mají vězni jako prasata v žitě. Skutečnost je ovšem taková, že máme věznice přeplněné odsouzenými, kteří neustále s něčím bojují. Ať už je to boj o zachování si zdravého rozumu, vlastního zdraví, lidské důstojnosti či lidskosti jako takové.
Hlavními nepřáteli nejsou dozorci, ale ostatní vězni
Ve vězení se snadno můžete dostat i do situace, kdy vám půjde o holý život. Bráníte se proti šikaně, ponižování, útlaku, zesměšňování, násilí. Den co den se potýkáte se zlem ve všech možných podobách, které na sebe může vzít. S nenávistí, intrikami, nástrahami systému, kterému jste svěřeni, ale především se závistí. Kriminál je svět, jenž nezná slitování, odpuštění ani slabost. Žer, nebo budeš sežrán. Lásku, cit, víru i naději si schovejte hluboko do nitra svého srdce, neboť to jediné vás bude zahřívat, abyste neumrzli.
Vaši nepřátelé jsou zaměstnanci vězeňské správy, kteří po zdlouhavé rutině dávno zapomněli na své poslání, s kterým přijali své zaměstnání. Hlavními nepřáteli jsou ale hlavně ostatní vězni, přestože jsou oděni do stejného dresu jako vy. Přátelé mezi nimi nehledejte. Snad jen spojence, ale i v tom musíte být ostražití. I spojenec se totiž ve vězení snadno stane parazitem, který vás jen využije, vysaje vás a zanechá vás napospas osudu.
Když se ve vězení ocitnete, záleží jenom na vás, jak rychle se dokážete adaptovat tak, abyste se dočkali dne svého propuštění a přitom si zachovali svoji tvář. Tu tvář, kterou s hrdostí můžete vidět, když na sebe pohlédnete do zrcadla. Žijete ve světě, který vám odhalí pravdu o vašem životě. O tom, kdo doopravdy jste, a ne kdo si myslíte, že jste. Kdo jsou vaši přátelé a jací jsou ve skutečnosti. Kdo jsou vaši nejbližší, vaše rodina. Pokud vás opravdu milují a zůstanou stát při vás, nebo se k vám otočí zády a opustí vás.
Už nikdy nebudete stejní jako dřív
Vězení je místo, které trhá sociální vazby s lehkostí papíru. Stahuje vás ke dnu, a buď vás to bahno zcela pohltí, nebo naleznete pevné dno, od nějž se odrazíte zpět na povrch. Dříve či později vás život v tomto světě natolik změní, že už nikdy nebudete stejní jako dřív. Získáte nový náhled na nový život a přehodnotíte své priority. Začnete vidět, co jste dříve neviděli. Slyšet v místech, kde bývalo naprosté ticho, a vnímat, co vám jindy bylo skryto. Poznáte skromnost i umění vážit si každé maličkosti. Otevře se vám cesta v místech, kde dříve stála pevná zeď.
I takový je svět za zdí obehnanou ostnatými dráty. Mnohé vám sice ze života vezme, ale mnohé vám i přinese. O výkonu trestů odnětí svobody bych byl schopný napsat stovky stran, a přesto bych nedokázal vylíčit vše, s čím se můžete ve věznici setkat. Každé jednotlivé téma si zaslouží pozornost. Ať už se jedná o zdravotní péči, která připomíná spíš péči veterinární, o zaměstnávání v podobě novodobého otrokářství, o pseudoresocializaci rádoby nápravných zařízení, o nelidských mezilidských vztazích, o korupčním prohnilém systému, o umírání vězňů.
Kriminál připomíná neprobádaný močál plný dobrodružství, o němž je lepší si něco přečíst, než se v něm fyzicky brodit. Může vás motivovat, ale můžete se v něm i snadno utopit.
Doufám, že vás mé vyprávění zaujalo, a těším se na vás v příštím díle tohoto seriálu.
