Rusko má rád, ale nebojí se ho ostře kritizovat. Politický geograf Michael Romancov tvrdí, že je zásadní oddělit ruskou kulturu a lidi od politiků. Ti podle něj pro tu zemi nikdy nic dobrého neudělali, a proto je správné vidět v ní hrozbu. Rusko si na volby jen hraje a my na to skáčeme. Ekonomicky přitom míří ke dnu a lidé už to pociťují. Prezidenství Vladimira Putina ale asi nic neohrozí. V zemi je už prý autoritativní režim.
Romancov je přesvědčen, že Putin bude prezidentem nadosmrti. Možností, jak by toho mohl dosáhnout, vidí hned několik. Zmiňuje třeba spojení s Běloruskem a de facto vznik nového státu. Není to ale prý génius, je mizerný stratég a špatný manažer. To se projevuje i v životě obyčejných Rusů. V zemi kvůli masivní emigraci i demografickým změnám zůstávají hlavně ti starší a politicky pasivní.
V Rusku totiž soutěží prázdná lednička s televizí. Lidé státním médiím věřili, ale situace se začíná obracet a dochází jim, že se jejich situace radikálně horší. Romancov tvrdí, že země jde ekonomicky do kytek, ale děje se tak pomalu. Je totiž na jehle, kterou je obludná závislost na ropě a plynu. Zbraní proti Rusku tak vlastně jsou obnovitelné zdroje energie a odpoutání se od ropy a zemního plynu.
Romancov je čím dál víc překvapen tím, jak někteří politici Rusko a Putina podporují. A to i přesto, že se objevují stále další informace, které ukazují na zkorumpovanost země a její vzdalování se od demokracie. Říká ale, že je třeba před Ruskem smeknout. Roky nás totiž obelhává a úspěšně předstírá, že funguje jako evropské státy. Ve skutečnosti ale součástí Evropy nikdy nebylo a ani být nechce.
Co říká kauza ruských bytů v Praze o fungovaní Rusů v Česku? Jak přesně pociťují běžní lidé dopady Putinovy politiky a jaký může být další vývoj? V čem je Rusko nebezpečné a proč je to vlastně tak trochu naše chyba? A čím byl pro Michaela Romancova jeho dědeček superhrdina?
