Zápasy se sovětskými hokejisty na mistrovství světa, které se konalo ve Švédsku v březnu 1969 jen sedm měsíců po okupaci Československa, měly pro čs. fanoušky zvláště silný náboj. Vlna nadšení se zemí přelila již 21. března 1969 po prvním vítězství nad SSSR a po druhém zápase se Sověty o týden později, který skončil 4:3 pro Čechoslováky, bylo prakticky celé Československo na nohou. Začaly bouřlivé oslavy, které se někde změnily v otevřená vystoupení proti okupantům.
Světový šampionát se přitom v roce 1969 měl původně konat v Praze, ale po okupaci republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se Československo pořadatelství raději zřeklo. O titul se tedy bojovalo ve Švédsku. V březnu 1969 vládla v Československu mezi lidmi atmosféra nastupující rezignace, kterou nedokázalo změnit ani sebeobětování Jana Palacha na začátku roku. Hokej ale nakrátko všechno změnil, do atmosféry zasáhli i hráči, část si totiž přelepila hvězdy na státních znacích na dresech.
Radost nad druhým vítězstvím se rychle přelila do ulic, v místech, kde sídlily sovětské posádky, se ale často přerostla v konflikty. V Ústí nad Labem dokonce hořelo několik sovětských vojenských aut. S velkou pravděpodobností se ovšem většinou jednalo o záměrně vyprovokované akce. Státní bezpečnost stála také za nejvýraznějším konfliktem hokejových oslav - rozbitím kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot v dolní části Václavského náměstí.
Ta se stala terčem útoku už 25. ledna 1969 při pohřbu Jana Palacha a StB se tím inspirovala. Na chodník před kancelář s předstihem dala dovézt dlažební kostky, které během oslav její agenti začali házet do výlohy. V té době bylo na náměstí kolem 150.000 lidí a někteří se snadno nechali provokatéry strhnout. Protisovětské akce se staly pro Kreml vítanou záminkou k tomu, aby zvýšil tlak na odstoupení prvního tajemníka komunistické strany Alexandra Dubčeka.
Na zasedání ÚV KSČ v dubnu Dubček sám požádal o uvolnění z funkce a na jeho místo nastoupil Gustáv Husák. Normalizace v Československu se mohla rozběhnout naplno.
