Když v roce 1979 přijížděl na návštěvu do rodné země nový papež Jan Pavel II., byla to pro nábožensky založené Polsko událost. Wojtyłovo zvolení si lid považoval a jeho návštěva Moskvě navzdory byla dalším impulsem pro vzrůst národního sebevědomí. Když pak dlouhodobý nedostatek potravin vyústil v roce 1980 v další stávky, zapojilo se do nich na 170 podniků a 90 tisíc lidí.
Centrem odporu se staly, stejně jako o deset let dříve, gdaňské loděnice. Vedení státu se snažilo zažehnat nepokoje změnami v politbyru. To ale nestačilo. V Gdaňsku se již mezitím pod vedením z práce vyhozeného elektrikáře Lecha Wałęsy zformovala Solidarita, nezávislý odborový svaz.
Polské politbyro vyhlašuje válečný stav
Po zaregistrování organizace u varšavského soudu zvedla Moskva varovný prst. Nechybělo příliš a Čechoslováci vrátili Polákům „bratrskou“ pomoc z roku 1968. Tamější armáda by se ale invazi bránila a Sovětský svaz od intervence nakonec upustil.
Situace se ovšem neuklidnila. Zatímco Solidarita plánovala časově neomezenou generální stávku, polské politbyro vyhlásilo v zemi výjimečný stav. Do ulic vyrazilo na 100 000 policistů a vojáků. V rámci akce Bříza 81 bylo v noci z 12. na 13. prosince 1981 zatčeno 10 tisíc lidí reprezentujících opozici. Mezi nimi byl i Lech Wałęsa.
Za této situace vyráží do Polska nikým nepozorován Bruno Barbey. Během 8 měsíců trvající poznávací cesty najezdil společně s rodiči po Polsku 40 tisíc kilometrů. Navštívil tak daleko více než jen hlavní turistické taháky. Francouzi žili po celou dobu v obytném přívěsu, pokud jim tedy někdo nenabídl k přespání vlastní příbytek. To se dělo celkem často a Barbey tak měl unikátní možnost pozorovat zemi, kde bojovala víra s komunismem a Solidarita s totalitou.
Na výběr z jeho alb se můžete podívat v naší fotogalerii:
