Když jsem jako malá holka chodila na obědy k babičce, dávala mi k řízku s bramborami obvykle pivo. Natočit mi do sklenice vodu z kohoutku jí tehdy připadalo nepřípustné. Od té doby se toho změnilo hodně: pít vodu z kohoutku je naprosto normální a bohužel je také „normální“, že stále roste počet lidí, kteří trpí nedostatkem vody.
Když v roce 1992 v Rio de Janeiru vyhlašovali zástupci OSN 22. březen Dnem vody, bylo to hlavně proto, aby se vědělo, že asi pro miliardu lidí na planetě není voda samozřejmostí. Přes veškeré snahy se od té doby počet potřebných několikanásobně zvýšil. Dočíst se můžeme, že až na 3,5 miliardy. Zatímco my ve střední Evropě řešíme kardinální problém, jestli pít dva, nebo tři litry vody denně, jestli neperlivou, perlivou, či mírně perlivou, případně jaký typ vody správně párovat k vínu, v zemích třetího světa jde jednoduše o to, jestli voda bude, nebo ne.
Čtyři hodiny ve frontě na vodu
Leckdy je to otázka čtyř či pěti hodin, což je čas, který denně člověk ve vysušených oblastech stráví čekáním ve frontě na vodu. A protože je to hodně hodin, stojí v té frontě často především děti. Co s tím můžeme dělat? Řadový občan má vlastně jedinou možnost: šetřit vodou. Šetření nám zjevně jde, máme ho v genech. Třeba Britové vyplýtvají denně na hlavu nějakých 343 litrů vody, Španělé 265 litrů, Francouzi asi 160 l, my si vystačíme se 109 litry vody denně. Od konce 80. let minulého století klesla spotřeba vody v českých domácnostech asi o 40 %, což bych nepřičítala ani tak osvícenému ekologickému uvažování, ale spíš dopadu zavedení vodoměrů. Ve výsledku je to ale jedno, účel světí prostředky. Voda nám neteče z kohoutku úplně zdarma a toho už si všimneme.
Způsobů, jak doma šetřit vodou, je spousta. Konkrétně v kuchyni to jde poměrně dobře. Většinou už víme, že mytím nádobí v myčce spotřebujeme méně vody, než když nádobí myjeme ve dřezu, nedej bože pod tekoucí vodou. Myčku samozřejmě pouštíme teprve tehdy, když je plná. Když myjeme ovoce a zeleninu, použijeme pak vodu na zalití květin. Když chceme opravdu studenou vodu, tak ji neodtáčíme a nečekáme, až poteče ledová, zatímco litry mizí v odpadu – prostě natočíme, co zrovna teče, a vodu dáme vychladit do lednice. Samozřejmě nepoužíváme proud horké tekoucí vody na rozmrazování potravin, je to nešetrné nejen s ohledem na vodu, ale i na to zmrzlé jídlo. Kape vám kohoutek? Tak ho raději opravte hned. Po kapkách se totiž denně nastřádají desítky litrů.
Podobný manuál na šetření vodou existuje i do koupelny. Možností je spousta. Možná vás to už trochu… nebo hodně… otravuje, šetrnost se na nás řítí odevšad. Neplýtvat vodou, zbytečně nevyhazovat jídlo, nepoužívat brčka, plastové sáčky ani tašky, koneckonců, ani ty papírové, žádné jednorázové nádobí ani kelímky na kávu s sebou. Vracíme se k síťovkám a hrnkům s uchem… Což je vlastně úplně v pořádku. Nestojí to zase tolik úsilí a není nutno chodit do extrému, prostě stačí třeba jen vypnout vodu, když zrovna nemusí téct. Šetřit tak, že přestaneme vodu pít, není ta nejlepší cesta, jednak vodu k životu objektivně potřebujeme, je to ta nejlepší tekutina, kterou do sebe můžeme nalít. A jiné alternativy nejsou zrovna nejšetrnější: na výrobu půllitru piva zahučí asi 75 litrů vody, na sklenku vína pak 120 litrů, na šálek kávy 140… Tak na zdraví!
Recept: Zázvorová limonáda
Vařit z vody prý není nic moc, ale bez vody se vařit nedá. A dobře ochutit vodu je i cestou k tomu, jak jí více vypít.
Do čtvrt litru vody dejte asi dvě lžíce třtinového cukru, přiveďte k varu, promíchejte a nechte rozpustit cukr. Asi 200 g čerstvého zázvoru oloupejte a nastrouhejte na jemno. Zázvor pustí spoustu šťávy, šťávu i nastrouhanou dužinu dejte do horkého cukrového rozvaru. Zakryjte, nechte asi 30 minut louhovat, poté přeceďte. Hotový sirup promíchejte s litrem studené vody, přidejte pár kostek ledu a jednu pokrájenou limetu nebo citrón.
Autorka je šéfredaktorkou časopisu F.O.O.D.
