Při krvavém útoku na mešity zemřely na Novém Zélandu desítky lidí.

Při krvavém útoku na mešity zemřely na Novém Zélandu desítky lidí. Zdroj: Profimedia

Při krvavém útoku na mešity zemřely na Novém Zélandu desítky lidí.
Při krvavém útoku na mešity zemřely na Novém Zélandu desítky lidí.
Střelba ve městě Christchurch
Střelba ve městě Christchurch
Střelba ve městě Christchurch
11
Fotogalerie

Vraždění přistěhovalců je na Západě nepřijatelné. Je ale nutné zastavit nelegální migraci a zničit islamisty

Desítky mrtvých a zraněných si vyžádal teroristický útok v novozélandském městě Christchurch. Vrahem má být australský radikál Brenton Tarrant a jeho cílem je podle manifestu, který zveřejnil, zastavit migraci a „útočníky, kteří už jsou v našich zemích, nebo se sem chystají“. Tarrant argumentuje teroristickými útoky v Evropě i jinde a ohrožením západní civilizace. Jenže tu nespasí vraždění přistěhovalců. V tomto případě povede cesta „zub za zub, oko za oko“ pouze k dalšímu neklidu a vážným střetům. Primárně je potřeba zastavit nelegální migraci a zcela eliminovat islamisty.

Páteční masakr na vzdáleném Novém Zélandu opět připomněl Evropě její vlastní velký problém, na který si zadělala sama. A tím je nelegální migrace, radikalismus desítek tisíc muslimů na starém kontinentu a tím ohrožení naší bezpečnosti a prosperity.

Bohužel i mnoha Čechům se bude motivace Brentona Tarranta líbit, protože on argumentuje tím, co slyšíme od některých lidí prakticky každý den: Nelegální migrace je špatná, muslimové jsou hrozbou, islám není náboženství míru, ale konfrontace. Jistě, je to v mnohém pravda, ale vraždění přistěhovalců v západních zemích (kam musíme kulturně a historicky řadit i Nový Zéland) je nepřijatelné.

Řešení musí být skutečně rázná, ale na úplně jiných polích. Co by měl Západ udělat?

Například Evropská unie musí zabezpečit své vnější hranice. Ne o tom hovořit, ale začít je velmi tvrdě kontrolovat. V případě potřeby je i nekompromisně uzavřít.

Musí být zastavena nelegální migrace. Bez výjimky a bez jakéhokoli pardonu. V rámci tohoto druhu migrace k nám proudí i radikálové, kteří nás bezprostředně ohrožují. Chlácholení, že loni požádalo v EU „už jenom“ 580 tisíc lidí o azyl, je obrovským selháním. Je to pořád hodně a o některých lidech vůbec netušíme odkud přišli a proč přišli. Je to nebezpečný postup.

Celá Evropa by měla přestat tolerovat jakýkoliv druh extremismu, zejména toho, který vyzývá k násilí. Malé konflikty se mohou změnit ve velký požár.

Radikální mešity a islamisty je potřeba v Evropě eliminovat. Mešity, které vyzývají k tomu, aby se muslimové stavěli proti Západu, je nutné uzavřít. Islamisty sledovat a v případě potřeby trestat co nejtvrději.

EU se musí přestat paktovat s režimy, které otevřeně či skrytě podporují teroristy. Například s Íránem (k čemu je nám obchod s touto zemí, když to pak ohrožuje naše občany?), palestinskou samosprávou, Pákistánem a dalšími státy.

Je nutné přestat z veřejných peněz podporovat nejrůznější organizace (školky, školy, neziskovky, jazykové a další kurzy), které mohou být v budoucnosti semeništěm antizápadních, antisemitských a nedemokratických názorů. I v tomto případě se často jedná o muslimské organizace v Evropě. Jsou jich tisíce.

Zásadní je také zastavit toky peněz ze zemí jako jsou Saúdská Arábie či Katar, které do Evropy proudí a plíživě podporují tendence vedoucí k prosazování islámského práva šaría a dalších nepřijatelných postojů, zvyků a stanovisek.

Důležité je, aby skutečně probíhaly deportace lidí, kteří nedostanou v Evropě azyl, nebo jsou nebezpeční z jiných důvodů. Není možné, aby se to nedělo pouze proto, že někdo na druhé straně to nechce.

Proti migraci a možným bezpečnostním rizikům je potřeba bojovat na místech, kde problémy vznikají. V případě potřeby i vojensky, nebo ekonomickou či humanitární pomocí.

Protože migrace bude pokračovat například kvůli dovozu pracovních sil, musí být vše i v tomto směru přísně výběrové a pod kontrolou. Zaměřit se musíme na spolupráci pouze s těmi zeměmi, jejich občané jsou ochotní k asimilaci a chtějí respektovat zdejší zvyky a tradice. V opačném případě migranty nepřijímat a pobyt nepovolovat.

K vážnému zamyšlení je rovněž změna mezinárodních pravidel, podle kterých je definován pojem uprchlíka, ekonomického migranta a lidí, kteří skutečně potřebují pomoc. Udělení azylu nemůže být právem někoho, ale má být vyjádřením svobodné vůle jednotlivé země, která člověka přijímá.

O všem těchto věcech se léta hovoří, ale v podstatě se nic nemění. Pak to vede bohužel k masakrům, jaký jsme teď viděli na Novém Zélandu.