Narodila se v Ohiu roku 1860 jako šestá z devíti potomků chudého páru kvakerů. A její dětství mělo do toho ideálního velmi daleko. Otec po několika letech zemřel, a i když si matka malé Annie našla brzy jiného muže, rodinného štěstí se stejně nedočkala. Druhý manžel tragicky zahynul již krátce po svatbě. Část dětí musela být navíc kvůli tíživé finanční situaci nakonec umístěna do chudobince.
Odtud si tehdy devítiletou Annie vzal místní komisař. Nešlo ale o skutečnou adopci v dnešním slova smyslu. Malé dívce se dostalo jistého vzdělání a fyzicky nestrádala. Zároveň ale sloužila jako pomocná síla v domácnosti a starala se o skutečné děti dané rodiny. Již o rok později ji navíc komisař vrátil a Annie byla poslána jinam.
Prakticky neexistující kontrola tehdejších „pěstounů“ vedla k tomu, že děti byly často týrány. To se bohužel nevyhnulo ani Annie. V pozdější biografii označovala druhou rodinu za „vlky“. A popisovala například to, jak byla kvůli tomu, že usnula při práci, nucena stát bez bot za dveřmi uprostřed mrazivé noci. Ani pobyt v této rodině naštěstí netrval příliš dlouho. A během dalších let se naplno projevil talent, jenž v Annie dřímal.
Překvapivý nápadník
Už jako osmiletá holčička přilepšovala rodině tím, že vyrážela na lov. Později během pobytů v chudobinci prodávala maso ze svých výprav do místních obchodů i hotelů. V patnácti už byla známá široko daleko jako vyhlášená ostrostřelkyně. Díky našetřeným penězům dokonce splatila zbytek hypotéky na matčin dům. Vše nasvědčovalo tomu, že se vydá na dráhu mimořádně úspěšné lovkyně.
Náhoda tomu ale chtěla, že se v blízkém Cincinnati objevil Frank E. Butler. Vyhlášený ostrostřelec se vsadil o 100 dolarů s místním majitelem hotelu, že porazí kohokoliv, kdo se proti němu odváží nastoupit. Hoteliér si vzpomněl na Annie a Butler později přiznal, že posledním soupeřem, kterého čekal, byla patnáctiletá dívka měřící ani ne 150 centimetrů. Trvalo to 25 kol, než tehdy někdo minul. Ale minul. A byl to Butler. Místo aby se urazil, začal se poražený ostrostřelec Annie okamžitě dvořit. Nezastavil ho ani fakt, že byl již ženatý. Po dokončení rozvodu si ji pak v roce 1882 vzal.
Boj za ženská práva
Butler učinil z Annie hlavní tahák vlastního vystoupení a hvězda malé ostrostřelkyně pořád stoupala. Při jednom vystoupení zaujala legendárního náčelníka Sedícího býka natolik, že jí věnoval mokasíny, jež měl na sobě během slavné bitvy u Little Bighorn. V roce 1885 se manželský pár natrvalo připojil k cestujícímu vystoupení Wild West Show Buffalo Billa. Annie se brzy stala miláčkem publika, objevovala se na plakátech a Frank Butler se postupně stáhl do ústraní. Působil jako manželčin agent, zatímco Annie sbírala medaile a ocenění po tuctech.
Kariéru jí narušila až nehoda vlaku, v němž seděla a jenž se střetl čelně s jinou soupravou. Annie bylo tehdy 41 let a vypadalo to, že navždy zůstane upoutána na lůžko. Po pěti operacích páteře ale nakonec dokázala znovu vstát. Wild West Show nicméně raději opustila. Krátce zkoušela hrát v divadle. Postupně ale veřejná vystoupení omezila na minimum. Velmi aktivní ovšem zůstala ve svém boji za ženská práva. V průběhu kariéry opakovaně nabízela americké armádě jednotku složenou z vyškolených ostrostřelkyň. Když byla odmítnuta i v průběhu 1. světové války, navštěvovala alespoň armádní základny, sháněla peníze pro červený kříž a působila jako dobrovolnice na mnoha charitativních akcích.
Střílet naučila 15 tisíc žen
Odhaduje se, že v průběhu kariéry naučila střílet na 15 tisíc žen. Věřila, že je naprosto nezbytné, aby byly ženy schopné se ubránit. Zároveň velebila fyzickou i mentální stránku cvičení se zbraněmi.
„Ráda bych viděla, jak každá žena umí zacházet se zbraní stejně přirozeně jako umí vzít do náruče malé dítě,“ říkávala Annie s oblibou.
Ve střílení pokračovala i po šedesátce. S oblíbenou kratochvílí nadobro přestala až v roce 1922. Po další takřka tragické nehodě, tentokrát automobilové. Její zdraví se po ní bohužel nevratně zhoršilo a Annie podlehla v 66 letech zhoubné anémii. Její věrný manžel Frank zemřel o 14 dní později.
