Prezident Miloš Zeman předvedl další ze svých taktických tahů, když na sjezdu ČSSD oznámil, že bude svoji bývalou stranu volit ve volbách do Evropského parlamentu. Předsedovi Janu Hamáčkovi pak členové sociální demokracie odmávali všechno, co chtěl. Jeho soupeři ostrouhali a oslabili, což je pro stranu dobře, ale ČSSD je tak zdevastovaná, že jí bude trvat ještě nějakou dobu, než se vzpamatuje. Měla by také vyřešit některé zásadní věci, ve kterých „plave“.
To, že na ČSSD budou mít teď menší vliv lidé jako Jaroslav Foldyna, Milan Chovanec, Michal Hašek či Jiří Zimola, je jenom dobře. Strana je už k ničemu nepotřebuje. Oni budou sice dál v zákulisí tvrdit, co všechno „umí“, ale realita je v sociální demokracii jiná. Někdy totiž působí směšně, když Chovanec neustále naznačuje, co by mohl o fungování strany říci, ale nakonec to neřekne. Připomíná to souzeného exhejtmana Davida Ratha, jemuž prakticky nikdo nevěří. Foldyna zase neustále opakuje, že ČSSD míří k neomarxismu, což je zvlášť pikantní u člověka, který je sám proruským neomarxistou.
Strana by mohla lovit v církevních vodách
Samotného Jana Hamáčka ale čeká několik důležitých věcí, s kterými by se ČSSD měla vypořádat. Například pod ministerstvo vnitra, které spadá pod Hamáčka, patří zlodějská státní organizace Česká pošta. Ta inkasuje od občanů i poplatky za služby, které neprovádí (například častý podvod s doručováním balíků v tom, že oznamuje lidem, že nejsou doma, i když doma jsou). Je to loupež za bílého dne. Šéfa České pošty by měl Hamáček vyhodit a dosadit lidi, kteří nastolí pořádek. Nemluvě o nedostatečném personálním obsazení poboček či tristních platech části zaměstnanců.
Sociální demokracie pravděpodobně čeká i velmi nepříjemná věc v případě dodatečného zdanění finančních náhrad za nevydaný církevní majetek. ČSSD ve Sněmovně podpořila tento návrh komunistů, který ale může zamířit k Ústavnímu soudu a tam se dá očekávat prohra vlády a KSČM. Přitom podobná věc už dnes nikomu moc voličů nepřinese, lidé řeší jiné problémy. Navíc stát má dodržovat smlouvy, které kdysi podepsal a které schválila Sněmovna.
Je také zvláštní, že – na rozdíl od většiny evropských západních zemí – v naší sociální demokracii není nějaká křesťanskodemokratická frakce. V řadách věřících (pravda není jich v Česku mnoho) by totiž ČSSD mohla překvapivě lovit. Ostatně církve často suplují to, co je alespoň ve verbální podobě vlajkovou lodí sociální demokracie, tedy péči a pomoc potřebným a nemocným. Strana by proto měla s církvemi spolupracovat, ne se od nich distancovat.
Modernější sociální sítě a odvážnější zahraniční politika
ČSSD by se měla vypořádat i se svojí mimořádnou nemoderností v oblasti sociálních sítí. Představa některých socialistů, že sociálně slabší lidi, či občané na venkově nepracují s internetem, nepoužívají sociální sítě, nebo jsou na to až moc staří, je absurdní. Pokud v tomto směru sociální demokraté nezaberou, zůstanou zapouzdření v minulém století. Někdy totiž působí jako skupinka strejců a tet, která se vydala do velkoměsta na výlet.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček by pak měl být odvážnější, když hodnotí nepřijatelnou nelegální migraci a radikální islám, měl by prolomit evropské tabu a nechat otevřít českou ambasádu v Jeruzaléme (bylo by to jen respektování reality) a především by měl „vyčistit“ Černínský palác, sídlo naší diplomacie. Jeho stranický kolega a předchůdce Lubomír Zaorálek totiž zaplevelil ministerstvo mnoha dalšími úředníky. Hovoří se o tom, že jich je navíc až přes 150.
Největším problémem, kterým trpí sociální demokracie v celé Evropě, je ale fakt, že není zcela jasné, kdo jsou voliči strany, která kdysi stála na straně dělníků, pak na straně střední třídy a dnes neví, koho oslovit. V tomto směru trochu populismu neuškodí, protože neustále vznikající nová hnutí se s tím nepárají – berou, kde brát lze. Tvrdit, že jsem pouze pro někoho, není v současnosti dobrá politická taktika. Něco jiného je mít kvalitní program, který má být naopak velmi adresný.
Prvním testem po sjezdu v Hradci Králové budou pro ČSSD květnové volby do Evropského parlamentu. Pokud by dosáhla výsledku kolem 10 procent (jistě, je to oproti minulosti málo) a získala dva mandáty, bude to přijatelný výsledek. Cesta ke změně pak ale bude ještě hodně dlouhá a složitá, podobně jako v případě ODS.
