Nahradit otce a matku rodičem číslo jedna a dvě, jak to schválil francouzský parlament, je vůči oběma dospělým savcům naprosto arogantní. Polovičaté návrhy jako číslování rodičů současnou rodinnou situaci nezlepšují, nýbrž zhoršují. Příčinou tohoto nedostatku jsou čísla sama. Každé má jinou hodnotu, jednička je, jak jistě chápete, něco úplně jiného než třeba stovka. Označovat rovnoprávné savce čísly nedává žádné východisko. Stejné by to bylo třeba i při použití abecedy.
Jak se bude žít dítěti se skutečností, že jeden u rodičů je první a ten druhý je až druhý? A jak se bude žít v rodině tomu druhému rodiči, který bude kvůli svému číslu dva odstrkován až na druhé místo? Copak neplatí rovnoprávnost obou rodičů? A co rodič číslo jedna? Tomu nevadí, že je mechanicky na úkor toho druhého postrkován do pozice prvního? Jestli si někdo myslí, že nahrazováním otců a matek číslovanými rodiči se nespravedlnost a křivdy z rodiny odstraní, krutě se plete. Být prvním rodičem je totiž větší nespravedlnost, než být pouhým obyčejným nespravedlivým otcem či matkou.
Podobný problém ostatně existuje i mezi dětmi. Některé ději jsou prvorozené, jiné nikoliv. Čím víc dětí žije v rodině, tím víc je v ní nerovnosti. Děti jsou citlivé, všímavé, a pokud jsou správně vedeny, o narůstání nespravedlnosti v rodině vědí všechno.
Oba problémy naši spoluobčané, kteří o rovnoprávnost dbají, trestuhodně zanedbávají. Existuje však z téhle zapeklité situace cesta ven? Podle mne je jediným řešením použít k označení rodiče prostý a spravedlivý název rodič. Případně pomnožné rodiče, což zahrnuje každého stejně. Třídit je na prvního a druhého nemá smysl, nehledě k tomu, že mohou být i rodiny s třemi i více rodiči, což odpovídá modernímu trendu bláznů zajistit všem savcům stejné postavení v rodině.
Pokud se vám zdá, že jsem se zbláznil také, není to pravda. Jen domýšlím, co po nás blázni chtějí.
