Třicátá léta se do americké historie zapsala především velkou hospodářskou krizí, z jejíchž důsledků, jako byla vysoká nezaměstnanost nebo obecný propad ekonomiky, zemi dostala až druhá světová válka. Zatímco většina lidí si ve spojitosti s krizí vybaví finančníky z Wall Street páchající sebevraždu skákáním z oken, málokdo má představu, jak tato krušná léta prožívali Američané na venkově. A ještě méně lidí ví, že životy mnohých z nich ovlivnily víc než krach na newyorské burze tzv. prachové bouře. Odkud se vzaly a co je způsobilo?
Období prachových bouří trvalo na americkém středozápadě mezi lety 1930–1936. Oblast Velkých planin zasahující také do Kanady se na mnoho let proměnila v neúrodnou pustinu. Intenzivní hluboká orba, která se zde rozšířila v předchozích desetiletích, krajinu zbavila téměř veškerých travin. Ty dokázaly dříve udržet půdu vlhkou i v době sucha.
Neschopnost země zadržet vláhu znamenala v extrémně suchých letech pro tisíce rodin zásadní existenční problém. Na písčitých prériích se najednou nedalo pěstovat vůbec nic. Krajina se zároveň stala kvůli prachovým bouřím jen velmi těžko obyvatelnou.
Bouře byly natolik intenzivní, že mnohdy zatemnily slunce. V roce 1934 nabraly takové intenzity, že se z planin rozšířily až na východní pobřeží Spojených států. Bouře dosahovala na výšku dvou mil a na pět hodin naprosto ochromila život v New Yorku a Washingtonu. To, co ale pro obyvatele měst představovalo kuriozitu, znamenalo pro farmáře a jejich rodiny smrtelné nebezpečí.
Kvůli dlouhodobému vdechování drobných částeček prachu onemocněly desetitisíce lidí silikózou, kterou normálně trpí pouze horníci a pracovníci v kamenolomech. Osudným se onemocnění stalo pro tisíce novorozenců, malých dětí a starých lidí.
Prachové bouře s sebou nesly také problémy se statickou elektřinou, která ohrožovala lidi cestující v dopravních prostředcích i ty, kteří se volně pohybovali krajinou. Za účelem lepšího uzemnění se za auta uvazovaly silné řetězy.
A jako by to nestačilo, čelily Velké planiny ve stejné době také přemnožení sarančat a zajíců, kteří úspěšně decimovali to, co z už tak bídné úrody zbylo. Mnohé od civilizace odloučené komunity se tak v důsledku pohrom uchylovaly k pověrčivosti – farmáři například ve velkém vybíjeli hady nebo najímali zaříkávače, kteří měli přivolat déšť.
Skutečná pomoc přišla až s Rooseveltovým Novým údělem. Americká vláda začala v polovině 30. let od farmářů vykupovat dobytek nad tržními cenami. Živořící rodiny tak získaly prostředky na nákup surovin, které si v důsledku neúrody nemohly vyprodukovat samy.
Bouře se ve stejném rozsahu již nikdy neobjevily. Vláda investovala velké prostředky na vykoupení rozsáhlých pozemků, kde nechala opětovně vysadit travní porost. Rozsah sociální krize na středozápadě zvěčnil na stranách svého románu Hrozny hněvu slavný spisovatel John Steinbeck.
