601. skupina speciálních sil z Prostějova

601. skupina speciálních sil z Prostějova Zdroj: Pavel Ryšlink

Česká republika je v NATO už 20 let. Jak se za tu dobu změnila česká armáda?

Dvanáctého března 1999 Česká republika, Maďarsko a Polsko jako první země bývalé Varšavské smlouvy vstoupily do Severoatlantické aliance. Je zajímavé, že když někdejší členové Varšavské smlouvy začali vážně koketovat s myšlenkou vstupu do NATO, někteří jeho odpovědní činitelé hodnotili nejvýše polskou a rumunskou armádu. A když se po přijetí Maďarska v této zemi projevovaly silně nacionalistické, až revizionistické tendence, lámali si hlavu nad tím, že vlastně dosud nikdo nezkoumal, jak tak problematického spojence vyloučit.

Od té doby se Armáda České republiky podílí na zahraničních misích, v nichž přišlo o život zatím 29 českých vojáků, z toho nejvíce v Afghánistánu – už čtrnáct –, přičemž je jasné, že po zvažovaném stažení Američanů odejde i náš kontingent, a tudíž bude stěží možné hovořit o úspěchu tohoto nákladného dobrodružství.

Podívejme se však, jak se za poslední dvě desetiletí vyvíjel náš reálný přínos této dnes nejmocnější – a ovšem také jediné – vojenskopolitické alianci. Níže uvedená čísla jsou totiž nejen poučná, ale také náležitě alarmující.

Vývoj počtu vojáků, výzbroje a bojové techniky Armády České republiky v letech 1999–2012 (vždy k 1. lednu)

RokVojáciBojové tankyBojová obrněná vozidlaDělo-střelecké systémyBojové letounyBojové vrtulníkyPodíl vádajů MO na HDP
1999562479381219754114342,25 %
2000549067921211740110342,35 %
200148139652121164897342,1 %
2002418626221241585112342,23 %
2003410325411235528125342,21 %
200427414303756397108331,9 %
200522145298747362103322 %
20062311024464032685351,72 %
20072422918158032138381,55 %
20082433417951531742381,35 %
20092410317849025942291,43 %
20102313617451325842261,29 %
20112226116649424438251,15 %
20122175116452819438241,11 %

*Od 1. ledna tohoto roku se AČR stala plně profesionální.

Zdroj: Armáda České republiky. Symbol demokracie a státní suverenity 1993–2012.

NATO, výdaje ČR a samostatnost

Ačkoli NATO doporučuje, aby obranné výdaje činily dvě procenta HDP, propadli jsme se z tehdejších (nyní se po přijetí Makedonie rozroste na třicet) 28 členských zemí Aliance na velmi nelichotivé 21. místo. Stojí za připomenutí, že Řecko, balancující léta na hranici bankrotu, udržuje stav ozbrojených sil i podíl vojenských výdajů na mnohem vyšší úrovni. Z uvedené tabulky je očividné, že naše armáda doslova taje před očima.

Diletantské blábolení o tom, zda vůbec potřebujeme tankové a raketové vojsko, dělostřelectvo a nadzvukové letouny, že nás spasí americký radar kdesi na Trokavci a my budeme nečinně přihlížet v závětří, jak nás druzí chrání (co jiného by si přece mohli přát, to dá rozum, ne?), snad konečně vezme za své tváří v tvář tomu, co se odehrálo na Krymu a v Donbasu, a s narůstající hrozbou islámského radikalismu.

Zdá se, že alespoň nyní, kdy se ekonomice daří, což však nebude trvat věčně, se konečně armádě dostane zasloužená pozornost a dočká se tolik potřebné modernizace a posílení, i když ani cílová výše 30 000 osob v uniformách není nijak oslnivá. V roce 2018 čítala Armáda České republiky 24 251 vojáků z povolání a vojenský rozpočet činil 58,9 miliardy Kč, tj. pouze 1,11 % hrubého domácího produktu.

Jen ten národ, kterému nechybí vůle bránit se a je ochoten přinést pro to nemalé materiální a finanční, v krajním případě i lidské oběti, si zaslouží samostatnou existenci. Mezi státy s mnohem menším počtem obyvatel, než má Česká republika, to nad slunce jasněji prokázalo například Finsko během zimní války proti Sovětskému svazu, jejíž 80. výročí si letos v listopadu připomeneme, v letech 1939 až 1940 a Izrael během četných konfliktů se svými mnohem početnějšími arabskými sousedy.