Asi těžko najdeme jiný politický počin, který by lépe charakterizoval premiéra Andreje Babiše, než jeho způsob vyjednávání s vedením Prahy o vybudování vládní čtvrti pro deset tisíc státních úředníků v Letňanech. Předseda vlády hraje roli koňského handlíře – vy nám pozemky, my vám peníze na dobudování silničního okruhu nebo další linky metra. Jednání z pozice síly; sice přímo nevyslovené, ale poměrně jasně čitelné výhrůžky – když mi nepůjdete na ruku, típnu vám prachy na věci, které Pražáci nutně potřebují a jež potřebujete pro své politické body. Ještě by v případě nechuti celý tento bizarní obchod uzavřít mohl na vedení Prahy „zakleknout“ nějaký speciální policejní nebo finanční útvar v kuklách…
Odhlédněme teď od faktu, že se handluje o věcech, které jsou samozřejmé a jejichž realizace nemá být závislá na nějakých obsesívních představách předsedy vlády.
Ještě problematičtější na celém plánu je přece jeho hlavní cíl – samotná výstavba vládního úřednického ghetta.
Bylo by jistě chvályhodné, kdybychom byli svědky následující rychlé akce: Vláda provede rychlou inventuru státního aparátu. Zjistí, že sedmdesát procent (a to se držím při zdi) úřednictva je pro provoz našeho malého státu zcela zbytečných. Jsou drazí a neefektivní. Místo aby lidem zjednodušovali život, komplikují jej – a to ještě ke všemu za jejich daně. Proto se kabinet rozhodne pro radikální řez státní správou, odstřihne ji od bohatých veřejných penězovodů, budovy, v nichž úředníci sídlí, nabídne soukromému sektoru.
Ušetřené peníze na daních nechá lidem v peněženkách, očekávaný přebytek přidá na platy potřebným zaměstnancům státu: hasičům, policistům, zdravotním sestrám, záchranářům, třeba i učitelům a učitelkám. A nejnutnější zbylý byrokratický aparát nechť sestěhuje do jednoho místa – klidně do Letňan. Jenže ono to tak samozřejmě není a nebude. Jde se totiž zcela opačným trendem: dominantní vládní strany si z bobtnajícího státního aparátu učinily v posledních letech vozovou hradbu svých voličských preferencí, permanentně mu zvyšují mzdy, benefity, různé druhy materiálních i nemateriálních požitků.
A co hůře – nikdo neví proč, ale o desítky tisíc ročně stále zvyšují jejich počty. Takže vládní čtvrť se nemá stavět kvůli efektivitě a zjednodušení výkonu státní správy, ale proto, že už si jednoduše vláda neví rady, kam s těmi všemi vládci tabulek, výkazů, statistik, povolení a dalších myslitelných nástrojů šikany prostého lidu. Takže pro ně postavíme co? No přece celé město, včetně obchodů, škol, nemocnic a další infrastruktury. Bude líp, volte mě!
Při výhledu na možnou budoucí výstavbu vládní čtvrti si nelze nevšimnout zhruba dvou velmi optimistických okolností:
Tato vláda neumí postavit ani opravit téměř jediný kilometr dálnic. Jak by se jí tedy mohlo podařit vybudovat celé město?
Kdybyste přišli za novým pirátsko-popleteným vedením Prahy s plánem na výstavbu obřího kompostéru, případně přebudování Václavského náměstí na víceúrovňovou cyklistickou stezku, možná uspějete. Ale něco tak nemyslitelně složitého, jako je výměna pozemků za investice do potřebné dopravní infrastruktury? Přepadl vás fantas?
Takže vážení, nechť se vaše dílo nezdaří. Věříme vám.
