Plánujete si koupit těsnění do střešních oken a nemáte mezonetový byt? Objednali jste si sadu prostředků na čištění kapoty Ferrari a splácíte leasing na dvacet let starý Hyundai? Obcházíte zápisy dětí do školek a děti nemáte? To je v pořádku. Jste mentálně na stejné úrovni jako ministr dopravy Dan Ťok (Ano, bude nejlíp), který plánuje zvýšit nejvyšší povolenou rychlost na našich dálnicích na závratných 140 kilometrů v hodině.
Má to několik háčků. Zvláště ten jeden největší – nemáme dálnice. Respektive máme, ale zkuste projet naši páteřní síť (nejen profláknutou D1) tak, abyste z bodu A do bodu B udrželi průměrnou rychlost 130 kilometrů za hodinu. Sci-fi. Uzavírky, opravy, zúžení, omezení, konce v polích, za nimiž se rozléhají nekonečné lány aktivistického terorismu (odvolávání se kvůli hmyzu a žabičkám, správní žaloby, hluk) a neschopnosti státu dohodnout se s majiteli pozemků o jejich výkupu. Někdo dokonce spočítal, že kdyby se naše nové dálnice rozrůstaly rychleji, než se pohybuje šnek, byli bychom na tom lépe než dosud.
Místo toho se teď prostému lidu předhazuje návnada v podobě možnosti „šlápnout na to“ v některých úsecích beztrestně až na 140 kilometrů v hodině. Přitom je to úplně jedno. Než tento návrh projde připomínkovým řízením a veřejnou diskusí, dozvíme se od dobře placených „expertů“ na dopravní bezpečnost, že kvůli popuštění uzdy začnou Češi jezdit po dálnicích jako šílenci, stoupne počet mrtvých po dopravních nehodách, a pokud by Ťokův návrh i přesto prošel, bude opentlen dalšími drakonickými sankcemi za překročení rychlosti pod heslem „jdeme pirátům silnic po krku“. To vše kvůli miliardovým výdajům na vybavení policie novými auty, radary a tak dále.
Výměna ministra změnu nepřinese
Potřebujeme něco zcela jiného: Odbourání nekonečné byrokracie spojené se stavbou dálnic (ale nejen dálnic). Odstřižení ekoteroristů a bizarních aktivistických spolků od účasti na povolování jakýchkoliv veřejných staveb v Česku. Osekání příšerné legislativy – včetně té evropské – o posuzování „vlivu staveb na životní prostředí“.
Mluví se o možné výměně ministra dopravy za jiného dominanta Andreje Babiše. Jenže ryba smrdí od hlavy a právě šéf ANO drží nad tragikomickým ministrem ochrannou ruku už od roku 2014, kdy jej s velkou slávou coby tvrdého a schopného manažera ze soukromého sektoru na ministerstvo přivedl. Zázraky proto nečekejme. Potěmkinovské pohádky o tom, jak se „maká“, jak jsme schopný národ řízený nemehly, a že děláme vše pro to, abychom se mohli podívat dětem do očí, budou pokračovat. Jen možná z jiných úst.
