Nefunkčnost státních firem je na příkladu České pošty tak zjevná, že by tato bohulibá organizace měla být pro výstrahu exemplárně zprivatizována jako první, a to odprodejem případnému (velmi odvážnému a kurážnému) zájemci za jednu korunu českou. Za víc její služby totiž nestojí. Pokud pošťáci v roce 2019 neznají zařízení jménem zvonek, je něco špatně.
Seděl jsem u počítače a finalizoval článek, takže jsem měl velkou radost, když mi přišel mail od pošťáků. Přišel v 10.18: Vážený zákazníku, Vaše zásilka Balík Do ruky Vám bude doručována dnes. Přejete si změnit místo nebo termín doručení Vaší zásilky? Uvítali byste doručení zásilky v pozdějších hodinách? Ve Vaší lokalitě nabízíme za příplatek večerní doručení v rozmezí 18:00 – 21:00 hod.
Byl to tabák...
...a tak jsem se těšil. Aby mi o půlnoci nedošel, a abych měl doma zásoby – tudíž pocit hojnosti – nechávám si tabák posílat po kilech. A teď mi ho měli přivézt až domů. „Přizpůsobte si doručení na míru Vašim potřebám prostřednictvím aplikace Změna doručení online. Pohyb své zásilky můžete sledovat na internetu ve Sledování zásilky, nebo prostřednictvím mobilní aplikace Pošta Online. Děkujeme, že využíváte naše doručovací služby. S přáním příjemného dne Vaše Česká pošta.“
I seděl jsem a dopisoval text pro Reflex o tom, za jakou pakárnu to zase někdo dostal gender magistra, a bylo to tak smutný, že jsem ani neměl puštěnou hudbu – takže jsem věděl, že až pan pošťák, co rozváží balíčky, zazvoní (i když obvykle spíš telefonuje, má můj mobil uložený v telefonu), určitě ho uslyším, vezmu si bednu tabáku a od té gender vědy si oddechnu. Ale nikdo nezavolal, nikdo nezazvonil, až cinknul email.
Zvonek? Co to je?
Bylo 15.08, a v mailu psáno: „Vážený zákazníku, omlouváme se, Vaše zásilka Balík Do ruky nemohla být doručena v avizovaném termínu, jak jste byl již informován, a to z důvodu: zamčený dům. Zásilka je připravena k vyzvednutí. Tuto zásilku Vám vydáme na základě ověření Vaší totožnosti. Pohyb svého balíku můžete sledovat na internetu ve Sledování zásilky, nebo prostřednictvím mobilní aplikace Pošta Online. Děkujeme, že využíváte naše doručovací služby. S přáním příjemného dne Vaše Česká pošta. Tato zpráva byla automaticky vygenerována systémem České pošty, na tuto zprávu neodpovídejte.“
Ta instituce si ze mě dělá prostě srandu, jinak nelze celou věc vysvětlit. Jednak mi nikdy v životě pošťák nedonesl poštu až ke dveřím, protože bydlím ve slušném domě, kde se zamyká hlavní vchod, takže to technicky nejde. Za druhé i když sem nosili poštu různí lidé, nikdo z nich nikdy nebyl tak blbej, aby neznal technické zařízení zvané zvonek, a nepochopil, že balíček pro Doležala se doručí tím, že se zazvoní na zvonek se jménem Doležal.
A konečně – náš pan pošťák, co mi balíčky vozí, má moje číslo, než přijede, vždy mi zavolá, a že by nepřijel, když má balíček pro mě v autě? To se stalo jednou jedinkrát, když mu poštovní dodávku nabořila nějaká silikonová umělkyně ve sporťáku. Můj pošťák za to nemůže. To jen, jak je stále častější, někde selhal systém pošty. Takže mi pošta v tom automaticky generovaném emailu prostě lže.
I vyrazil jsem pro balík...
...a paní na přepážce pro invalidy, kam chodím a kde je většinou ta samá, byla (jako vždycky, podobně jako „můj“ pošťák) velmi vlídná, slušná, vstřícná a milá. Takže jsem jí samozřejmě nic neřekl, balík si vzal, a o holi ho namáhavě táhl domů, protože pošta jako systém nefunguje. Netýká se to lidí na rozhraní, na přepážce nebo za volantem poštovní dodávky. Ti fungují, jsou slušní, a viditelně se za v jejich instituci panující bordel stydí. Přestože za něj nemůžou. Manažeři pošty, kteří za něj můžou, se nestydí – nemají čas, hlasují, kolik si přidělí odměn.
Proto vyzývám Českou poštu, aby lži a výmluvy, které posílá klientům, na které se vybodla, personalizovala. Podobně, jako jsou personalizovány reklamy Facebooku. Takže až mi příště budou emailem lhát, proč mi něco nedoručili, prosím uvádět nikoliv zcela směšný důvod, jako že byl zamčenej barák, ale třeba mnohem hodnověrnější „zásilka nebyla doručena, protože se doručovatel bál vašich hlemýžďů“.
Anebo jinak
Ale také by možná šlo – kdyby na tom snad nedejbůh z naší vlády premiéra Bureše někomu záleželo – uvést Českou poštu do stavu, kdy by fungovala. A prvním krokem k této zásadní proměně by samozřejmě byla její privatizace. Soukromý majitel by dokázal ten podnik – na rozdíl od státu, vlastníka abstraktního a odcizeného – do roka zprovoznit. Vzhledem k tomu, že se k takto zjevnému a jednoduchému řešení tento stát od revoluce nedostal již třicet let, však věřím, že se normálního fungování pošty nedožiji.
