Fašank je jedinečná zábava. Na Moravě s jednou odlišností od zbytku republiky a tím je pití vína namísto piva. Tato lidová veselice se má uskutečnit nejpozději šest neděl před největším křesťanským svátkem, Velikonocemi. Masopust končí popeleční středou a začíná čtyřicetidenní půst.
U nás taková veselice zpravidla vypuká poslední sobotu před popeleční středou. Oslava konce zimy je samozřejmě nepředstavitelná bez domácí zabíjačky. Pašíka popravíme hned po ránu a než je ovárek okolo desáté hodiny dopolední hodin hotov, chystáme masopustní průvod obcí. Ten vede Laufer, který vše řídí a organizuje. Masky se mění s dobou, ale zůstávají stálice jako je bába s nůší, žid, slamák, kněz... Nezbytná je hudba - harmonika, housličky, trumpeta, kytara. Co kdo zvládá.
Přes veškerou snahu se nedá vyjít dříve, než kolem jedné hodiny po poledni.
Po pochůzce vesnicí, návštěvách sousedů, kolegů vinařů, hostinců a vináren, kde se přeje dobrý ročník a účastníci fašanku dostávají od navštěvovaných různé dobroty včetně vína a pálenky, se průvod vrací zpět k zabíjačce, kde následuje rituální poprava Morany. Tím končí oficiální program a začíná volná zábava.
A jaké víno se k takové veselici hodí?
Po ránu, když se servíruje mozeček s vajíčkem, je příhodné nějaké voňavé, s nízkým obsahem alkoholu, třeba osvědčený Müller-Thurgau. Jakmile přichází na stůl tučnější ovárek, je nutné přidat kyselinky. Takže třeba veltlín zelený nebo vlašský ryzlink. Ovšem i ty dost často doprovází nějaká ta meruňkovice nebo jiná kořalečka. Víno s vyšší kyselinkou velmi dobře nastartuje trávení, kyselinky a alkohol totiž štěpí tuky, a to je podstatný rozdíl od piva. Pivo ředí v žaludku kyselinu solnou a přes všechna obligátní doporučení se k zabijačce moc nehodí.
A co ochutnat na zabijačce? Rozhodně zabíjačkovou polévku, pečený prejt, jelítko a jitrnička. K tomu už se hodí nějaká mohutnější vína, například ryzlink rýnský nebo voňavý tramín a pálava. Kdo už je unavený, může se občerstvit šťavnatějším moravským sektem. Víno s obsahem CO2 bývá velmi povzbuzující.
Když hodovníci začínají ztrácet koncentraci, halekají falešně a celkově umdlévají, pro jejich vzkříšení stačí byť jen připomínka blížícího se čtyřicetidenního půstu. Při představě takové hrůzy začínají padat i poslední zábrany. A s příchodem pečené krkovičky, nebo vařeného podhrdlí s křenem, zabíjačkového guláše nebo smaženými řízečky nastává čas na změnu sortimentu. Červené víno. Nejlépe nějaké jemné s menším alkoholem. Třeba Frankovka, nebo Modrý Portugal. Vypadá to sice na hrozné obžerství, ale uklidním vás - celodenní pití vína s obsahem alkoholu okolo dvanácti procent v kombinaci s tučným jídlem nezpůsobuje divoké stavy opilosti. Je sice velmi pravděpodobné, že tento způsob oslavy je nezdravý, ale emoce a zážitek z takové oslavy tělu vynahradí strádání, zvláště pokud je to jednou za rok.
Závěr samozřejmě probíhá ve sklípku, kde přijde na řadu cimbálka a zpívání. Mnoho účastníků si na chvilku pospí, odpočinou si a mohou vesele pokračovat. Konec fašanku je trochu ohlédnutí za dlouhou zimou s vidinou jarních vinohradnických prací a rutiny, očisty, půstu a možná i abstinence.
