Most! se nedá k ničemu přirovnat. Není to žádný „South Park po česku“, je to prostě Most! Osm pětačtyřicetiminutových epizod natočil pro Českou televizi režisér Jan Prušinovský podle scénáře Petra Kolečka pod vedením kreativního producenta Michala Reitlera. Šestým dílem (11. února) začíná s přehledem nejlepší, závěrečná trojice epizod. Přidat se mohou i ti, co Mostu! zatím nepropadli.
1. Zdaleka ne takoví looseři, jak se původně zdálo
Seriál si hezky pohrává s naším, v české národní identitě velice hluboce zakořeněným pocitem looserovství. Jenže zároveň ukazuje, že to tak v Česku vůbec není, respektive nemusí být: nejsme žádné smějící se bestie, hyeny posmívající se slabším, jak se nám pořád předhazuje. Nejsme elitáři, kteří lidi uměle dělí na lepší. Naopak, uvidíte, že se multikulturní společnost v naší kotlině vybudovat dá, už jenom proto, že si to zasloužíme. I v posledních třech dílech tak budou předsudky lítat sem a tam, různě se stavět na hlavu, převalovat z boku na bok a vytvářet tak unikátní prostor pro humor.
2. Cikánský Clark Gable
Most! má vynikající cast, tedy herecký soubor, který se na seriálu díky režiséru Prušinovskému sešel, včetně extenzívní, dosud takhle neviděné romské komunity. Korunu téhle skvadře nasazuje třiačtyřicetiletý Zdeněk Godla, představitel Franty, herec bez odborného vzdělání, kdysi muž s pětiletým flastrem za loupežné přepadení. Jeho talent objevil už režisér Petr Václav, ale teprve v Mostě! má šanci projevit svoji lidskost a herecký cit pro situaci naplno. Věříte mu každé slovo, máte pocit, že ho znáte už odnepaměti, a uznejte, jestli jste holky, taky byste mu daly.
3. Dycky Most!
Z hlášky Dycky Most! se hned po Novém roce stalo neoficiální heslo města a brzy už se prostřednictvím mosteckého magistrátu stane i oficiálním. Restaurace Severka už navždy zůstane oblíbenou turistickou atrakcí. Hlášky ze seriálu si lidé píší do bločků, na blogy a zdobí je na perníky, facebooková stránka Snědá tíseň má k dnešnímu dni 30 000 fanoušků — a to jistě není konečné číslo. Zajímavostí Mostu je, že na cokoli tam ukážete, je — až na úplně výjimky – z období socialismu. Město tak pro seriál tvoří dokonalou, živou kulisu; více si ostatně přečtěte v příštím tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 14. února.
4. Kladivo na transky
Říkal mi Petr Kolečko, že Most! se měl původně jmenovat „Kladivo na transky“. Nebo tak nějak. Ale možná si to vymyslel. Nebo si dělal legraci. Každopádně, do změny pohlaví hází Česká televize prostřednictvím Mostu! vidle. Velmi správně, protože bez obalu, s něžnou drsností severu, pravdivě. Vrhá do bahna Mostu a Chanova rozbušku, totiž ženu přešitou z muže. Pro českou transgender komunitu i pro nás ostatní má tato expozice stokrát větší informační hodnotu než naučné dokumenty o minoritách. Dáša vlétla do děje s kulometným sebevědomím a je to právě ona, která městu, a tudíž nám nastavuje hodně různých zrcadel: genderové, vztahové, vzdělanostní i národnostní. Zažila toho totiž mnohem víc (a mnohem horšího), než si ostatní postavy vůbec dovedou představit. Je navíc pracovitá, upřímná i statečná, a má tak vlastnosti, jež běžným Mostečákům zatím chybějí. Respektive nechybějí – nicméně uvědomí si to až teď, v posledních třech dílech.
5. Most! je pro všechny
Tedy, abych byla přesná: mohlo by tam být víc místa pro obyčejné ženské hrdiny, ale jinak se pod Most! vejdou všichni: macha, cigáni, transky i malí psi. Proto taky Mostu! neustále stoupá sledovanost, včetně té odložené, na internetu – lidé jej, viděla jsem na vlastní oči, sledují i v letadle. Otevírá totiž témata, která jsme nikdy, v žádné jiné televizi, tak lidsky a s nadhledem neměli možnost vidět. Příjemnou zábavu.
