Od romantického pobíhání po Vyšehradě přes odpalování stožárů vysokého napětí až po organizování nájemné vraždy manžela sahají aktivity hrdinek filmů, které tento týden vstoupily do našich kin. Muži v této várce snímků zůstávají spíše v pozadí a jsou většinou na zabití, ať už přeneseně, nebo doslova.
Na plátně se loudají, ale za diváky Ženy v běhu přímo sprintují: tuzemská rodinná komedie podle prvních údajů válcuje kina a producent Tomáš Hoffman si může mnout ruce, že ve scenáristovi a poprvé i režisérovi Martinu Horském našel nového Vejdělka (s nímž už dlouhodobě spolupracuje).
Ženy v běhu důsledně dodržují vyprávěcí model „každá voda nakonec stejně steče dolů a Stázina se Kubovi dostane za ženu“ z večerníčku o Kubovi a Stázině. Příběhová kostra, v níž se matka a její tři dcery rozhodnou uběhnout štafetově maratón, aby splnily poslední přání zesnulého patriarchy, slouží jen coby záminka pro epizody vztahových šarád. Marcela chce, aby si ji otec jejich tří synů konečně vzal. Bára chce dítě, ale přítel jí zahýbá a jiný po ruce není. Kačka se nechává vydržovat od ženatého šéfa, který rozvod samozřejmě jen slibuje...
Je to od začátku do konce průhledné, ale nakonec docela milé a na poměry české vztahové komedie dokonce poměrně vkusné, pomineme-li pár pubertálních humorů o „bobrech“ nebo „přeřezávání“. Jasnou výhrou je obsazení ženských rolí (Tereza Kostková, Veronika Khek Kubařová, Jenovéfa Boková, Zlata Adamovská), muži spíš jen přicmrndávají (Ondřej Vetchý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka). Hit je na cestě.
Podstatně těžší to má hlavní hrdinka svérázné (jak jinak) islandské komedie Žena na válečné stezce. Padesátnice Halla na jednu stranu umí dosahovat až zenového klidu a v „civilu“ se věnuje učení a práci sbormistryně, ale protože jí velmi leží na srdci osud naší planety, paralelně k tomu podniká teroristické útoky proti znečišťovatelům islandské krajiny. A to tak, že třeba lukem a šípy nebo odpalováním stožárů vysokého napětí. Film scenáristy a režiséra Benedikta Erlingssona (O koních a lidech) nachází rovnováhu mezi ekologickým apelem, one-woman-show představitelky hlavní hrdinky Halldóry Geirharðsdóttir a absurdní groteskou se soundtrackem od živé kapely.
V thrilleru Ticho před bouří tahá za nitky femme fatale jménem Karen. Poněkud ošuntělý a pochlastávající, ale pořád ještě hezoun Baker Dill se na subtropickém ostrově protlouká jako rybářský průvodce a zároveň je posedlý touhou ulovit jistého gigantického tuňáka. Jednoho dne na ostrov dorazí jeho exmanželka a matka jejich dospívajícího syna a nabídne mu deset milionů za to, že Baker odpraví jejího současného násilnického manžela.
A pak se všechno začne nějak sypat. Ne proto, že by na plán přišla policie nebo něco takového, ale protože se snímek stočí do úplně jiných žánrů a najednou neví, jestli chce být filmem noir, thrillerem a la Šestý smysl nebo originálním konstruktem typu Truman Show. Scenárista a režisér Steven Knight (Noční jízda, seriály Taboo či Peaky Blinders) to asi myslel dobře, ale Matthew McConaughey a Anne Hathaway jsou dnes nejspíš velmi neradi, že hlavní role v Tichu před bouří vzali.
Poslední premiérou týdne je Úniková hra, která naopak nijak neklame názvem ani žánrově. Ano, je o únikové hře, které se účastní několik žen a mužů a ve které postupně přituhuje. Film v duchu Kostky nebo Saw, jen bez zbytečné brutality, režíroval Adam Robitel, jenž je coby scenárista, režisér, herec, střihač nebo snad i svačinář podepsaný pod filmy jako 2001 maniaků: Pole vřískotu, IInsidious: Poslední klíč, Paranormal Activity: The Ghost Dimension nebo Šílenství Debory. Loganové (bez dvojtečky).
