Rakouská židovka utekla před nacisty, v Americe skládala hudbu, byla špionkou a novinářkou. Za pár dní jí bude 97, ale rozhodně nemá v úmyslu klidně dožít v ústraní. Ačkoliv vyrostla za melodií vídeňských valčíků, před čtyřmi lety propadla death metalu. Je frontmankou skupiny Inge and the Tritone Kings, stala se absolutní senzací tvrdého hudebního žánru.
Téměř stoletá židovská babička vůbec nevypadá na svůj věk. Má na sobě večerní róbu a perly. Je to přesně tak, jak si představuju postarší Rakušanky, když chodí do opery. Jenže ona stojí před mikrofonem a křičí do něj slova, která dohromady dávají pro ni důležitá poselství. Za ní válí na nástroje tři hoši s děsivými maskami. Omladina, chtělo by se říct.
Zpěvačka, která neumí zpívat
Inge Ginsberg dlouho psala, byla mimo jiné novinářkou, ale v 93 letech měla pocit, že musí najít jiný způsob, jak sdělit světu, co má na srdci. Death metal jí připadal jako geniální způsob. „Neumím zpívat a heavy metal funguje skvěle, protože jen říkám slova. V metalu je velmi důležitý text. Není to jen poezie, je to poselství,“ vysvětluje Ginsberg svou vášeň.
Zpívá v rodné němčině a taky v angličtině, což má pro Ameriku, kde od 50. let žije, ještě jiné kouzlo. Její hudbu korunuje pro Američany stále slyšitelný přízvuk, který nazývají středoevropským. Tvrdí, že k tvorbě hudby nemá žádnou inspiraci, ta prý totiž přichází sama – z vesmíru až k ní.
Pohádkové dětství
Ginsberg se narodila v roce 1922 do bohaté vídeňské židovské rodiny. Doma měli služebnictvo, na volné dny víkendovou vilu. Chodila do taneční školy, kde ji vedli k předválečnému vystupování a mravům. Pak přišel anšlus Rakouska a její rodina byla rozdělena. O otci neslyšela sedm let. Zbytek rodiny se ale vyhnul deportaci, protože ona a její bratr pracovali jako kopači hrobů.
Výměnou za všechny matčiny šperky byla roku 1942 rodina propašována do Švýcarska. Tady začalo pro Ginsberg dobrodružství, působila zde jako špionka pro americkou vojenskou zpravodajskou službu a koordinovala partyzánské operace.
V 50. letech se přestěhovala s mužem do Spojených států, tam společně skládali hudbu pro popové hvězdy. Když začala být znechucená z hollywoodské falše, přestěhovala se na 10 let do izraelského Tel Avivu. Muže měla celkem tři, ale jak sama přiznává, k tomu vždy i spoustu milenců. „Jednou jsem měla čtyři naráz. Jednoho pro život, druhého pro zasmání, třetího pro zábavu a posledního, aby celou tu hru kryl svým jménem,“ vypráví Ginsberg. „Jsem velmi morální člověk, ale mám na to svá vlastní pravidla.“
V roce 2015 se svou kapelou ohromila švýcarskou Eurovizi. Má totiž stále švýcarské občanství. Starou dámu prý nezajímá, co si o ní lidé myslí ani jak si ji budou pamatovat. Nezajímají ji ani vzpomínky, jen dnešek a zítřek. S oblibou říká francouzské „Aprés moi le deluge,“ volně přeloženo "po nás potopa". Ostatně je to jeden ze sedmi jazyků, kterými hovoří.
