Mohou mít něco společného vynikající fotbalista Petr Čech a student Jan Palach, který se v roce 1969 upálil na protest proti okupaci Československa a totalitnímu režimu? V těchto dnech překvapivě ano. Protože brankář Čech před několika dny oznámil, kdy skončí s kariérou a připomínali jsme si teď i 50. výročí Palachovy smrti, byla tomu věnována mimořádná pozornost nejenom u nás, ale i v zahraničí. Jak Čech, tak Palach, jsou v cizině představovány jako ikony.
Zatímco u nás se kolem konce kariéry Petra Čecha vyrojily i spekulace – proč končí, proč právě teď, co je za tím – v zahraničí se daleko více věnovali tomu, co dokázal, jaký byl a co bylo a je na něm pozoruhodného a obdivuhodného. Například ve Velké Británii vyšlo o něm obrovské množství článků, věnovaly se tomu televize, významní hráči a trenéři minulosti i současnosti se k tomu vyjadřovali. Většinou to bylo hodnocení velmi pozitivní. Ať už si myslí o Petru Čechovi kdokoli cokoli, můžeme být na něj pyšní.
Má to totiž pro Českou republiku širší dosah než jen ten fotbalový.
O Česku se totiž v zahraničí kvůli našim politikům či nejrůznějším extravagantním a nepochopitelným postojům někdy referuje hodně pejorativním způsobem. Občas působíme jako exot, jindy jako Kocourkov. V případě Petra Čecha je to ale naopak ta nejlepší reklama, jakou si dokážeme představit. Navíc Čech je dnes podle všeho nejznámějším občanem naší vlasti ve světě. Nejenom kvůli svému fotbalovému umění, ale také proto, že tento sport je obrovským celosvětovým fenoménem. Zatímco ve vietnamském Saigonu nebo peruánské Limě si nikdo nevybaví jméno nějakého našeho hokejisty (nic proti nim), tak jméno Petr Čech je známé všude na planetě. Z našich krajanů v současnosti stále nemá z globálního pohledu konkurenci.
S mimořádnou a až poměrně překvapivě velkou pozorností se média ve světě věnovala v těchto dnech i výročí upálení a smrti Jana Palacha. V Česku sice někteří lidé zpochybňují jeho oběť jako zbytečnou a nelíbí se jím také upálení, kterým se snažil demonstrovat proti někdejšímu režimu, ale v zahraničí je brán jako silný symbol, jako výzva, jako něco, co je zcela výjimečného. Texty o Palachovi se objevily od Ameriky až po Japonsko.
V cizině pořád berou „Pražské jaro“ z druhé poloviny 60. let minulého století jako zcela specifický a pozoruhodný příklad vzepětí proti totalitě. Palachova oběť do tohoto rámce zapadá, přestože byla silně frustrující a Čechy a Slováky k odporu nevyburcovala.
Samozřejmě, a to my děláme rádi, lze všechno zrelativizovat a zpochybnit. Ovšem o tom, že fotbalista Petr Čech byl a je fantastickou reklamou na naši zemi, nelze nijak pochybovat. Je přitom úplně jedno, že teď je v londýnském Arsenalu většinou na lavičce náhradníků. Umenšit se nedá ani zásadní přesah Palachova činu, který světu ukázal, že za svobodu se musí vždy bojovat. A že to někdy dokážou i Češi.
