Jak asi víte, Miloš Zeman stále trvá na svém do značné míry kontroverzním rozhodnutí nejmenovat docenty Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta profesory. Prezident trvá na svém i poté, co mu předmětnou záležitost vrátil soud. Připomeňme, že Miloš Zeman měl podle soudu o jmenování rozhodnout a nikterak neposuzovat, zda oba docenti splňují či nesplňují předpoklady pro jmenování. Zmíněné „posuzovací oprávnění“ dle soudu přísluší výhradně vysokým školám, ne hlavě našeho státu.
Dodejme, že Univerzita Karlova údajně znovu zvažuje podání správních žalob. Těžko se jí divit.
Problematika jmenování profesorem je upravena především v §73 a §74 zákona o vysokých školách. Nechci zde zabíhat do detailů, ale jádro spočívá v tom, že profesorem pro určitý obor jmenuje prezident republiky toho, kdo byl navržen vědeckou nebo uměleckou radou příslušné vysoké školy.
Zde bych si dovolil dát k diskuzi stručný moderní návrh. Dlouhodobě zastávám názor, že profesory by si české vysoké školy, jako nezávislé entity, měly v budoucnu jmenovat samy.
Jak je to v zahraničí
Profesory by jmenoval jednoduše rektor, bez participace prezidenta republiky.
Novelizace vysokoškolského zákona tímto směrem by nebyla protiústavní.
Mám za to, že čeští a moravští rektoři a rektorky by takový úkol jistě rádi zvládli. Malá mezinárodní komparace: nebyli bychom zde ani žádnou bílou akademickou vránou, ve většině zemí demokratického světa to tak bez problémů již dávno běží.
Bez prezidenta, bez zbytečného fangličkářství
Nepopíráme, že cesta k získání nejvyšší akademické hodnosti je, nebo by aspoň být měla, velmi náročná, většinou celoživotní. Završení této nelehké dráhy je zákonem nyní svěřeno do rukou prezidenta republiky jako symbolický akt ocenění. Tomu lze rozumět, ale není to nepřekonatelné.
Též jsem si vědom, že kvalita vysokých škol je v České republice různá, nicméně prezident jako ceremoniální prvek vyšší kvalitě profesorů reálně nijak nepřispívá. Zde opravdu není zapotřebí si to malovat růžovými barvami.
Navrhované řešení by odstranilo permanentní problémy, jež kandidáti a kandidátky na profesory měli a mají kvůli do jisté míry nevyzpytatelnému chování prezidenta Miloše Zemana, ale stejně tak by bylo i pojistkou do budoucnosti. Možná budoucí přímo zvolený prezident bude ještě „specifičtější“ než ten dnešní.
Autor je právník a VŠ pedagog.
