Vědecký tým vedený výzkumníky z University College London oznámil výsledky několikaletého výzkumu týkajícího se genetického původu Jihoameričanů. DNA 6 500 Brazilců, Chilanů, Mexičanů a Peruánců potvrdila po staletí tradovanou ale historicky nikdy nepotvrzenou teorii o židovském původu části jihoamerického obyvatelstva. Konvertité do Nového světa emigrovali v tajnosti během 16. století. Studie prokázala, že židovský původ tak nyní sdílí asi čtvrtina obyvatel Jižní Ameriky.
Rok 1492 je známý především proto, že 12. října objevil Kryštof Kolumbus plavící se na západ pod vlajkou španělského království Ameriku. Ve stejném roce však došlo také k události, jež zásadním způsobem ovlivnila životy lidí na Pyrenejském poloostrově. Isabela Kastilská se spolu s Ferdinandem Aragonským rozhodla ze Španělska vyhnat početné židovské obyvatelstvo.
Mocenské rozhodnutí spustilo vlnu pogromů. Mnozí Židé zemi opustili, části bylo na počátku umožněno konvertovat ke katolické církvi. Vzhledem k tomu, že druhá možnost mohla sefardským Židům přinést rovnocenné postavení ve společnosti jen teoreticky, mnozí se rozhodli najít nový domov za oceánem v rozvíjejících se koloniích.
Ačkoliv se tato teorie jevila doposud jako vysoce pravděpodobná, neexistovaly pro ni historické důkazy. Nikdo netušil, v jakých počtech konvertité na nový kontinent přicházeli. Na relativní početnost skupiny ukazovaly především zvyky, předávané v mnohých rodinách z generace na generaci a připomínající židovské praktiky.
V některých oblastech kontinentu se například jí víc vepřového masa, než jinde – původně měli konvertité tímto způsobem dokazovat, že nejsou židovského původu. V oblasti Mexika kdysi znamenal odhalený židovský původ upálení na hranici. Příběhy kolují také o zapalování svíček v pátky nebo o zakrývání zrcadel v době truchlení.
Výzkum prokázal, že DNA zhruba čtvrtiny obyvatel Jižní Ameriky se v 5 % shoduje s DNA obyvatel dnešní severní Afriky a východního Středomoří. Relativně nízký procentuální poměr těchto genů také dokazuje, že se jedná o několik století starý impuls. Odpovídá období tzv. Nového Španělska – tedy 16. století. Pokud by tak židovské geny byly novějšího původu, jejich poměr v DNA by byl daleko větší.
Studie přispěla také k relativizování velikosti evropských imigračních proudů v 19. století. Ty měly na podobu jihoamerické DNA překvapivě daleko menší vliv, než se předpokládalo. Příbuznost Jihoameričanů s Němci nebo Italy je tak zanedbatelná.
