Ministerstvo financí a Česká národní banka opět doporučily vládě prozatím nestanovovat cílové datum přijetí eura. Vláda na jejich doporučení dala a znovu termín odložila. Jako vždy to vyvolalo velkou polemiku. Zdá se, že ta diskuse je nekonečná. Už mě vážně nebaví. Už jsem o tom psal desítky článku, ale stále se na zavedení eura lidé ptají. Stále to je žhavé téma. Zatímco původně byla debata věcná a ekonomická, postupem času se stala citovou a neracionální.
Jeden pán to nedávno shrnul slovy: „Chci euro, protože kdybych nechtěl euro, tak podporuji Moskvu.“ Mnozí to mají opravdu takhle černobíle nastavené.
To je asi tak chytrá „debata“, jako když šel nedávno jeden Pražák mezi ostravské fanoušky Baníku a zakřičel: „Sparta!“ Probudil se až v nemocnici a věc šetří policie. Diskutovat s fanoušky Baníku jaksi nemělo smysl. Podobné to je v diskusi o zavedení eura: Je nastavena tak, že kdo nemá rád euro, má rád Putina.
Na druhou stranu neracionální argumenty zaznívají i z druhé strany, tedy z tábora odpůrců eura. Z něho zase slyším, že kdo nemá rád český národ, chce zavést euro.
Itálie a Francie versus pravidla
Nezlobte se na mě, ale doba národního obrození už skončila. Raději bych diskusi vrátil k ekonomickým argumentům. Ministryně financí prohlásila: „Rozhodně nechceme riskovat zásadní znehodnocení úspor našich občanů. V poslední době se navíc pravidla eurozóny podstatně změnila a lze obtížně odhadovat, jaké závazky by na ČR po jejím vstupu dopadly.“
Zatímco první polovinu tvrzení považuji za nesmysl (argumentace znehodnocením úspor je mimo mísu poté, co inflace u nás i v eurozóně je pod kontrolou), s druhou polovinou souhlasím. Pravdou totiž je, že se zásadně změnila situace v eurozóně.
Francouzský ministr financí v prosinci prohlásil, že zvyšuje očekávaný deficit na příští rok z původních 2,8 % na 3,2 % HDP. To je alarmující, protože Evropská komise intenzivně jedná s italskou vládou. Ta původně předložila návrh rozpočtu s deficitem ve výši 2,4 %. Brusel to ale zamítl. Itálie proto připravila nový rozpočet s deficitem „jen“ 2 %. Francie místo toho, aby snížila deficit po vzoru Itálie, ho naopak zvyšuje a Brusel se tváří, že to nevidí. Macron totiž na rozdíl od Salviniho hlásá tu „správnou“ politiku. (Doufám, že se Italové proti dvojímu metru ozvou.)
S tímto rozpočtem lze předpokládat, že Francie v příštím roce dosáhne dluhu přesahujícího 100 % HDP. Jsem zvědavý, kam Francouzi dluh poženou, až přijde krize. Brzo doženou Itálii. Ta měla před poslední krizí také dluh kolem 100 % HDP a dnes ho má kolem 133 % HDP. Představa, že dluh může růst donekonečna, je přitom vlastní jen levicovým politikům. Jednoho dne to někde vybublá. Jen ekonomicky negramotní politici se tomu vysmívají.
Proč nepřijmout euro
V každém případě zatímco my budeme příští rok plnit Maastrichtská kritéria, Francie jako druhá největší ekonomika eurozóny je plnit nebude. Není to padlé na hlavu? Eurozóna už není klubem bohatých, ale klubem předlužených. Vzhledem k tomu, jak rychle se mění pravidla, hrozí reálné riziko, že dluhy nezodpovědného jihu Evropy bude jednou platit celá eurozóna.
Ministerstvo financí podle mě velmi správně argumentuje proti vstupu do eurozóny zejména tímto vyjádřením, které nejspíš bylo převzato od ČNB: „Konvergence se sice v posledních letech obnovila, odstup u většiny klíčových ukazatelů, zejména pak cenové a mzdové úrovně, však zůstává značný. Nadále rovněž přetrvávají významné rozdíly vůči eurozóně ve struktuře českého hospodářství. Vzhledem ke stárnutí populace není zcela dořešen problém dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.“ Ano, to je jádro pudla. To, že plníme Maastrichtská kritéria, ještě neznamená, že jsou si naše ekonomiky podobné. Maastrichtská kritéria se totiž už přežila. Dávno je nelze vydávat za důkaz podobnosti ekonomik. Jenomže jestli někdo odmítá rozumět tomu, že dvě vnitřní strukturou si nepodobné ekonomiky potřebují pro své hladké fungování dvě různé měny, pak je ztrátou času s ním argumentovat.
Vedle ekonomických argumentů vidím ještě politické argumenty. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění odmítá euro 73 procent Čechů. To je tak drtivá většina, že by ji snad menšina měla demokraticky akceptovat. Podobný výsledek jsme viděli i ve volbách - strany, které se veřejně hlásily k přijetí eura, neposbíraly ani třetinu hlasů.
Překvapivě jsou proti euru i odboráři. Ti argumentují podobně jako ministerstvo, když říkají, že s přijetím eura je vhodné počkat kvůli pokračujícímu přibližování české životní úrovně k zemím eurozóny. Odbory stejně jako já očekávají, že kurz koruny bude velmi dlouhodobě posilovat. (Pro škarohlídy: to rozhodně neznamená, že během krize nemůže koruna dočasně na pár kvartálů výrazně oslabit!) Přijetím eura bychom se pochopitelně o toto posilování koruny připravili.
Česko versus Slovensko
Člověk si musí říkat, kdo a proč nám to euro neustále vrací na stůl. Copak jeho obdivovatelé nechápou, že je zásadní rozdíl, jestli euro přijmeme s kurzem 26 nebo 16 korun za euro? Když přistoupíme k eurozóně se slabým kurzem, budeme už navždy v Evropě chudí příbuzní.
Já se domnívám, že to je tím, že zatímco udržení koruny je přínosné pro masy, které sotva vyjdou s výplatou a nemají na to uplácet lobbisty, někteří velcí průmyslníci, kteří si myslí, že na přijetí eura vydělají, lobbisty platí. Myslí si totiž, že by vydělali na tom, že si s eurem navždy zafixují levnou pracovní sílu ve svých továrnách.
Proto stále čteme ty stejné nesmyslné články, jak se mají na Slovensku dobře. Už ale nečteme, jak dramaticky Slovákům roste dluh. Před přijetím eura měli Slováci podobný dluh k HDP jako my. Dnes ho mají o polovinu větší. To je ostatně osud většiny zemí v eurozóně, které v době přijetí eura měly životní úroveň pod průměrem eurozóny – jako Řecko, Španělsko, Portugalsko… Nedočteme se ani, jak je možné, že se Slováci mají tak dobře a přitom utíkají k nám. Jen u nás v ulici jich bydlí několik. Ale neznám Čecha, který by utíkal z ekonomických důvodů na Slovensko.
Kdy přijmout euro
Když už jsou lobbisté bojující o zavedení eura v úzkých, prohlásí, že jsme se přece k přijetí eura zavázali už při vstupu do EU. Na to jim říkám, že to je pravda, ale také jsme se nezavázali k žádnému datu, a tím pádem nemáme kam spěchat. Zároveň EU se v posledních letech dramaticky změnila. Myslím, že hodně lidí by nehlasovalo pro vstup, kdyby věděli, že Británie z EU vystupuje.
V tu chvíli lobbisté argumentují tím, že britští občané ale hlasovali pro brexit pod tlakem ruské propagandy, protože neměli dostatek informací. Já odpovídám, že to je vlastnost referenda: Pro něj je typické, že ani jeden tábor nikdy nemá dost informací. Většina Čechů hlasujících pro vstup do EU nejspíš také nevěděla, že hlasuje o konci koruny.
Závěr na příští roky je jasný: Euro ne! Jednou se mu ale nebráním. Klidně budu mít stejnou měnu jako Němci a Holanďané, ale nechci ji společně s předluženými a fiskálně neodpovědnými Italy. Až budou mít Italové dluh k HDP jako Češi, můžeme mít i společnou měnu.
