Zleva: Martin Prokeš (PROQUIN), Libuše Vrbová (Vinařství U Vrbů), Vladimír Hříbal (Sekt Jan Petrák), Petr Cibulka (Víno Cibulka) a Kamil Prokeš (Vinařství Kamil Prokeš)

Zleva: Martin Prokeš (PROQUIN), Libuše Vrbová (Vinařství U Vrbů), Vladimír Hříbal (Sekt Jan Petrák), Petr Cibulka (Víno Cibulka) a Kamil Prokeš (Vinařství Kamil Prokeš) Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Kamil Prokeš propadl kromě vína a sabráže také krojům – logicky se touto kombinací stává často zaslouženě středem pozornosti
Libuše Vrbová seká ráda a dobře a rozhodně ne jen šavlí. Kromě dalšího studia na vysoké škole v Lednici převzala vedení rodinného vinařství a rozhoduje o všech vínech včetně šumivých, jež Vrbovi v Hustopečích vyrábějí.
Petra Cibulku mrzí, že se výrobě sektů nevěnují také vinaři v Čechách. Podle něj tam jsou dobré podmínky pro hrozny, jež jsou pro šumivá vína ideální.
Martin Prokeš věří, že moravská šumivá vína si zaslouží podstatně větší tuzemskou popularitu. To, že jsou víc než srovnatelná s nejlepšími světovými sekty, dokazují úspěchy jeho sektů na mezinárodních soutěžích.
Vladimírovi Hříbalovi se podařilo navázat na průkopnickou výrobu sektů tchána a i jeho vyhlášené sekty jsou produkovány s „požehnáním“ institutu v Épernay, centra šampaňského v Champagni.
6
Fotogalerie

Proč je dobré být občas patriot aneb Neprolévejte se rychlokvašenými sifony a neříkejte jim „šampus“

Hlavně na Vánoce a Silvestra berou Češi útokem regály s bublinkami. Bohužel naprostá většina má jen chabé ponětí o tom, co vlastně kupuje a pije – hlavně, že je na to reklama a ideálně je to navíc v akci.

Zatímco moravským (a českým, abychom byli spravedliví) vínům se právem podařilo vrátit na naše stoly, na přední příčky světových vinařských soutěží a vysloužila si uznání, sekty jsou stále Popelkou. Možná za to může pověst zděděná z dob nedávno minulých socialistických, kdy se o kvalitním tuzemském sektu mluvit skutečně nedalo a všecko, co připomínalo víno a mělo bublinky, se nazývalo šampusem.

Navíc označení „šampus“ přežilo do dnešních dnů (je to stejný paskvil jako „preso“). Jde o jakýsi všeobjímající českomoravský kompilát, pod který neznalí schovají vše, co je z hroznů a má bublinky. A v situaci, která je bohužel stále děsivě častá a kdy i v takzvaně lepších restauracích nabídne číšník „šampus“ a přinese skleničku „bohemky“, se nelze divit, že ignorantství pokračuje.

Stručně: dobrý sekt je vyroben stejnou technologií jako originální šampaňské, rozdíl je pouze v původu hroznů. Jedině vína z francouzské oblasti Champagne mohou nést označení Šampaňské. Stejnou technologií vyráběná vína odjinud se musí nazývat šumivá či sekt (a ano – znamená to, že stojí výrazně méně, než Šampaňské, ale rozhodně ne sto korun).

Jaký je v tom rozdíl? Proč ti, co se v tom aspoň trochu vyznají, pijí jedině šumivá vína vyráběná tradiční metodou? Co je tradiční metoda? Proč jsou moravské sekty stejně dobré (ne-li lepší!) jako vyhlášené světové? Jak a kdo je vyrábí? Nejen to se dozvíte v aktuálním vánočním dvojčísle Reflexu, které je v prodeji až do 2. ledna.

Reflex č. 51-52/2018Reflex č. 51-52/2018|Archív