Předseda Starostů a nezávislých (STAN) Petr Gazdík oznámil, že chce skončit v čele tohoto hnutí. Uskupení prý potřebuje nový impulz a on sám se chce více věnovat školství a podílet se na přípravě jeho reformy. Gazdík uvedl, že by uvítal, kdyby v čele hnutí došlo ke změně předsedy, místopředsedů, ale i celostátního výboru. Úvaha je to logická. Otázkou však je, zda je reálná a realizovatelná, a zda bude skutečně stačit.
Poslanecký klub STAN ve sněmovně má šest členů a hraje tam v podstatě čtvrté housle. V Senátu už je to mnohem lepší a senátoři zvolení za Starosty (mnohdy však s podporou jiných stran a hnutí) tvoří společně s ODS dvě nejsilnější frakce. Partajní ukotvení je silnější v některých regionech či městech, kde řada (rovněž) současných poslanců, senátorů či krajských zastupitelů pod hlavičkou STAN drží dlouhodobě silné pozice (například Liberecký kraj, města Kolín či Vrchlabí atd.). Přesto všechno však stále Starostové hledají svoji tvář a vypadá to, že nevědí, jakým směrem by měli pokračovat.
Pro hnutí byla klíčová spolupráce s TOP 09, díky které se v roce 2010 Starostové dostali do sněmovny a hned se jejich uskupení stalo součástí vládní koalice. V loňském roce se dlouhou dobu chystala výměna partnera a tehdy Kalouskovu TOP 09 měli po boku Starostů nahradit Bělobrádkovi lidovci. Nepříznivě se vyvíjející průzkumy veřejného mínění ale vyděsily lidovce natolik, že chtěli kandidátku nastavit tak, aby nemusela pro vstup do sněmovny získat 10 procent hlasů. Starostové to odmítli a vše se táhlo tak dlouho, až se nakonec obě strany rozešly a každá kandidovala zvlášť.
Z volebních zisků lze předpokládat, že dvoukoalice by se do sněmovny nakonec dostala a mohla disponovat nějakými 22 až 24 hlasy. Blížila by se tedy síle ODS či Pirátů. V poměrech dnešní sněmovny by to nebylo málo. Nestalo se.
V Senátu na sebe hnutí upozornilo tím, že do jeho klubu vstoupili neúspěšní prezidentští kandidáti jako Jiří Drahoš a Marek Hilšer či silný kritik Miloše Zemana a rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Další upozornění už však bylo poněkud méně vábné, a sice když se hnutí pokusilo získat křeslo předsedy Senátu a když se mu to nepovedlo, spustili někteří jeho členové hnojopalbu na vítězného Jaroslava Kuberu z ODS. Zcela zbytečně a trapně.
Mnoho senátorů za Starosty jsou veřejné známé osobnosti s celostátním přesahem. Je otázkou, zda jen toto stačí. Myslím, že nikoliv. I oni musejí slétnout z obláčků na zem a umazat si ruce tradiční stranickou každodenní politikou. Je otázkou, zda jsou na to připraveni a ochotni to podstoupit. Přestože Starostové se prezentují jako hnutí vzešlé zespodu a mohou se opřít o hustou lokální síť komunálních politiků, ve sněmovních volbách, ale i ve všech průzkumech veřejného mínění to není vidět. Když pak dojde na voličské lámání chleba, tak hlasy proti tradičním stranám seberou Piráti, ANO a částečně SPD. Starosty by měl velice silně zajímat důvod, proč se tak děje.
Problém Starostů je ten, že je to slepenec individualit, který nemá ucelenou a jednotnou politickou koncepci a jakousi doktrínu. Jeho členové se umějí vždy profilovat ve svém omezeném zaměření na jeden problém, přesto zde chybí celistvý věrohodný programový konstrukt, na který se mohou spolehnout tradiční strany. Do té doby, než podobný celistvý program vznikne nebo se začne silně komunikovat, nemá větší část lidí (než nějakých 5 až 6,5 procent) důvod Starosty volit.
Především toto si pak hnutí musí uvědomit a podle toho se na svém dubnovém (a tedy nejspíš i volebním) sjezdu i vydat na novou cestu. Změnit tváře lidí ve vedení je sice fajn, ale pokud za nimi nestojí obsah, prezentace témat a viditelná vůle věci posunout dopředu, bude dubnové schůzování k ničemu.
