Blíží se Vánoce. Je hezké, že je slaví i většina ateistů, pro mnohé jsou to především neopakovatelné svátky rodiny a hlavně dětí. Vláda navíc aktuálně uvažuje o školních obědech zdarma pro všechny děti z chudých, středostavovských i bohatých rodin. V zásadě nemám nic proti tomu, aby stát pomáhal s výživou chudých dětí, ale nápad s obědy zcela zdarma pro všechny (!) děti mi přijde jako populistické plýtvání.
Nicméně rád bych nyní poukázal na jinou aktuální kauzu týkající se dětí, jídla a pití. Jako právního pedagoga a publicistu mne zaujala kauza jednoho pražského hostinského, který do své restaurace a pivnice zakázal vstup osobám mladším osmnácti roků. Z veřejných zdrojů je dohledatelné, že oním restauratérem – „revolucionářem“ je Mgr. David Solomon provozující hospodu Stodola v Praze.
Položme si kruciální otázku: má dnes v Česku majitel restaurantu, bistra, kavárny anebo pivnice právo zakázat vstup dětem? Česká obchodní inspekce tvrdí, že takové právo nemá, že jde o diskriminaci spotřebitele na základě věku – viz ustanovení § 6 zákona na ochranu spotřebitele.
Možno konstatovat, že tento orgán státní správy má do značné míry i pravdu. Současné znění citovaného spotřebitelského zákona v zádech ještě se speciálním zákonem „antidiskriminačním“ se tak dá skutečně vykládat. Nicméně zmíněná formalistická (či pozitivistická) interpretace práva by zde měla být modifikována principy práva přirozeného.
Soukromé vlastnictví a ústavní právo podnikat
Za prvé jde o soukromý podnik, jeho majitel má za něj odpovědnost. Jak už opakovaně uváděl do médií, snaží se mj. ochránit osoby do 18 let před prostředím, které je pro ně zcela nevhodné. Dodejme, že v podniku se prodávají zejména alkoholické nápoje a pro děti nezdravé potraviny, které by neprošly žádnou verzí (ani tou nejměkčí) „pamlskové vyhlášky“.
Podnikatel se snaží chránit i sám sebe. Preventivně se chce vyhnout situaci, kdy přijde do podniku např. smíšená parta osmnáctiletých a sedmnáctiletých, kdy třeba osmnáctiletý objedná sedmnáctileté slečně alkoholický nápoj. Stranou ponechme další vývoj, že třeba za třicet let toho bude litovat, až se bude ucházet o místo ústavního soudce či vrátného na Ministerstvu spravedlnosti, to víte, „#Meetoo“ není žádná legrace.
Méně praktický čtenář si možná řekne, když dospělý koupí někomu nezletilému alkoholický nápoj, tak z toho bude mít právní problémy jenom ten, kdo ho koupil. Sancta simplicitas! Pakliže mladistvý rovnou poctivě nepřizná, kdo mu jej koupil (má zde jasnou motivaci podržet kamaráda), tak je hostinský opravdu namydlený! Hrozí mu až milionová pokuta, to je realita, pánové úředníci.
I když se hostinskému podaří po pár letech očistit třeba až u soudu, nikdo mu nezaplatí čas, nervy a energii, které věnoval této věci. Proto určitě možno pokládat omezení vstupu dětí do hospod za legitimní cíl.
Evropské právo to nezakazuje
Respektujme svobodnou vůli podnikatelů, tedy jejich právo si určit, zda do restaurací či hotelů pustí či nepustí děti. Koneckonců v některých zahraničních státech včetně států Evropské unie takové omezení možné je. Například v sousedním Rakousku jsou oblíbené hotely a wellness se zákazem vstupu dětí.
Není tedy pravda, že evropské právo zakazuje zakazovat vstup dětí do restaurací, pivnic a barů. Nebuďme zde bruselštější než Brusel sám.
Pakliže se česká veřejná správa, potažmo následně nezávislé soudy (včetně Nejvyššího správního soudu) shodnou na tom, že zákon nedovoluje našim podnikatelům omezovat vstup do hospod na základě věku, tak by snad mohl zákonodárce do budoucí právní úpravy alespoň zakomponovat možnost tohoto zákazu od určité hodiny.
Například legální možnost nedovolit vstup mladistvým do restaurací po 19. či 20. hodině, samozřejmě by bylo na majiteli, zda by tento zákaz skutečně využil.
Víme, že biomatky a biootcové (abychom byli genderově korektní) jsou dnes takřka posvátnými bohy, přesto na právo jít s dítětem ve 22 hodin do hospody na sójové latté, pivko a rum by se jim odvážnější zákonodárce snad mohl pokusit sáhnout, dodávám na závěr v drobné publicistické nadsázce.
Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno a svoboda podnikání by v 21. století neměla být zbytečně omezována.
À propos, nechystá ministryně Maláčová nařízení, že kromě školních obědů budou mít děti (samozřejmě všechny, nejen ty sociálně potřebné) nárok na bezplatné obědy (možná i večeře) i v českých restauracích a fastfoodech? Stát to nepochybně rád proplatí, peněz má očividně dost. A kdyby veřejné peníze došly, tak se prostě zvednou daně bohatým, jak nám paní ministryně též již sdělila.
Autor je právník a publicista.
