Vidět a být viděn je klišé, které ovšem v silničním provozu má svou váhu. Zatímco na denní svícení vpředu si čeští řidiči už za dvanáct let od zavedení této povinnosti zvykli, obdobný fenomén vzadu vyvolává zmatek. Proč světla přes den svítí jen vpředu, a ne vzadu, kde jsou vidět až na poslední chvíli?
Povinnost svítit vpředu do Česka přinesla novela zákona o silničním provozu v roce 2006: „Motorové vozidlo musí mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení.“ Týkala se přitom jen povinnosti svítit vpředu. Změna ovšem i tak výrazně napomohla identifikovat protijedoucí vozidla ve dne například při předjíždění. Podle šéfa Týmu silniční bezpečnosti Romana Budského to přispělo k významnému snížení počtu nehod i následků fatálních střetů. Po dle dostupných statistik se díky zavedení denního svícení zmenšila pravděpodobnost vzniku nehody za dne o 8 až 15 procent, počty zraněných klesly o pětinu, mrtvých dokonce o čtvrtinu.
Obdobné poklesy vykázala nehodovost také u nás, statistika je bohužel ovlivněna souběžným zavedením bodového systému, který rovněž přispěl k poklesu počtu i následků nehod. Oddělit oba fenomény a určit, co mělo větší přínos pro bezpečnost provozu na silnicích, tak bohužel nejde.
Policie chce svícení vzadu
Policisté by si ale přáli povinnost mít za dne rozsvícená světla rozšířit i na zadní část vozidla. „Například když z jasného dne vjedete do lesa, než si oči zvyknou na příšeří, můžete přehlédnout před sebou pomaleji jedoucí vozidlo, a vrazit do něj,“ pojmenovává riziko Tomáš Lerch, ředitel služby dopravní policie.
Myšlenku obhajuje zvýšením bezpečnosti, dalším snížením počtu dopravních nehod i mrtvých a zraněných. „I kdyby se podařilo takto zachránit třeba jen několik životů, stojí to za to,“ říká šéf dopraváků. Svícení i vzadu by rovněž napomohlo lépe identifikovat vozy, které jedou třeba za soumraku stále na denní svícení. Buď jejich řidiči zapomněli, nebo jim auto nepřepnulo.
