Asi i ten, kdo sleduje naši politickou scénu tzv. z rychlíku si povšiml, že novým předsedou horní parlamentní komory se stal Jaroslav Kubera, veterán z ODS. Politik pro mnohé kontroverzní, avšak autora této glosy jeho zvolení v zásadě potěšilo. Nicméně co již nutno vnímat méně pozitivně je aktuální ústavně-právní kutilství z dílny tohoto jinak konzervativního pravicového politika.
Zvýšit na deset procent?
Předseda Kubera uvažuje, že bude navrhovat, aby se hranice pro vstup do Sněmovny zvýšila z pěti na deset procent! Nad tímto návrhem jen kroutím hlavou. Čistě selským rozumem, zamysleme se např. nad výsledky našich parlamentních voleb z minulého roku. Pakliže by se tehdy volilo způsobem, jak navrhuje pan Kubera, tak by se do dolní české komory dostaly pouze čtyři subjekty.
Pozor, velká část současné opozice by tam nebyla. A babišovská firma, pardon, hnutí ANO by asi mělo většinu, a patrně by asi sestavilo jednobarevnou vládu.
Vím, technokratům přijde Kuberův návrh na deseti-procentní hranici asi sexy, snadněji by se pak vládnulo. Ale za jakou cenu? Je spravedlivé, aby ve sněmovně zůstaly nezastoupeny statisíce voličů, jejichž hlasy by pak díky této neobvykle vysoké hranici propadly? Nebyla by to efektivnost na úkor spravedlnosti? Nadto nezapomínejme, že propadnuvší hlasy by se přerozdělily těm, které jste nevolili.
Jaroslave, to má být fair play?
In medias res: V „propadání“ (či dokonce „loupení“ volebních hlasů) vidím velký etický a právně-filozofický oříšek. Zopakujme si, dobří lidé, pakliže volíte stranu, která nedosáhne dnes pěti procent hlasů, dle J. Kubery dokonce deseti procent, tak je váš hlas de facto přerozdělen mezi populárnější volební seskupení. A to tak, že vítězný subjekt dostane z vašeho propadnuvšího dortu prostě největší porci.
Například pakliže volíte určitou stranu a ta nedosáhne pěti procent a vyhraje třeba hnutí ANO, a i když je kupříkladu bytostně nesnášíte, ve výsledku hlasujete paradoxně nejvíce pro ně. Vítejte v Čapím hnízdě, děkujeme, že jste nás volili, i když jste nás nevolili. Volič se tak stává svým způsobem užitečným idiotem. A toto chce jinak rozvážný konzervativec pan Kubera ještě více posilovat? Ztratil snad rozum?
Hranice je vlastně ještě vyšší – i bez Kubery
Věc má ještě jednu nebezpečnou rovinu, na kterou se zapomíná. I když je zmíněná hranice v současnosti „pouze“ pětiprocentní (dle nápadu občanského demokrata Kubery možná dvojnásobná) je třeba silným hlasem konstatovat, že psychologicky je fakticky vyšší!
Proč? Moře voličů a voliček z perfidní „obezřetnosti“ radši nehlasuje pro své oblíbené strany a straničky, aby se vyvarovali účinku „propadlého“ hlasu.
Doufám, že Kuberův návrh zůstane uklizen někde hluboko v šuplících Valdštejnského paláce. Ostatně desetiprocentní vstupní hranice do PSP by byla výjimečná i v rámci demokratické Evropy a v rámci naší ústavně-právní kultury by působila značně cizorodě. Koneckonců úplně stačí, že jsme náš ústavní pořádek již zaneřádili nesystémovou přímou volbou (kompetenčně slabého) prezidenta, ale to je námět zase na jiný komentář.
