Už jste navštívili Řím, Toskánsko, Neapol i Benátky? Riviéra, na které potkáte víc Čechů než místních obyvatel, vás neláká? Naplánujte si cestu do Viterba – turisty zatím spíše opomíjeného historického města v severním Laziu, jež svou největší slávu zažilo ve středověku a dnes přitahuje cestovatele pro svůj provinční ráz.
Vystupte z vlaku na nádraží Porta Fiorentina a stejnojmennou bránou v hradbách, které historické centrum obklopují, se vnořte do úzkých středověkých uliček. Vypněte navigaci a jen tak se toulejte. Centrum je malé a nakonec stejně dojdete na hlavní náměstí Plebiscitu (Piazza del Plebiscito), kde si po italsku dejte v baru na stojáka espreso nebo si vychutnejte atmosféru při popíjení aperitivu, pokud dorazíte v odpovídající hodinu.
Z náměstí je to už jen kousek k papežskému paláci. Většina z nás si se sídlem papeže spojuje Vatikán a Avignon. Méně známý je fakt, že po část středověku papež sídlil právě ve Viterbu, kam to ostatně z Říma neměl příliš daleko. Pro italský vrcholný středověk je charakteristický zesilující mocenský boj mezi guelfy (přívrženci papeže) a ghibelliny (vládnoucí rod Štaufů). Území severní a střední Itálie oficiálně sice náleželo Svaté říši římské, ale reálný vliv měl v oblasti papež. Od druhé poloviny 13. století v kraji upevňují svou moc guelfové a za sídlo papeže je vybráno Viterbo. Papežský palác a přilehlá katedrála svatého Vavřince v románském slohu se zvonicí dodnes působí majestátním dojmem, který je umocněný tím, že na náměstí budete na rozdíl od vatikánského náměstí San Marco pravděpodobně vy a pár dalších jedinců. Obě stavby navíc vznikly na antických ruinách.
Sídlo papežů
V katedrále bylo korunováno celkem sedm papežů, z nichž jeden se do církevní historie zapsal o něco výrazněji. Řeč je o Řehoři X., jehož zvolení předcházela poměrně kostrbatá cesta. Po smrti jeho předchůdce Klementa IV. se kardinálové po dvacet měsíců nebyli schopni dohodnout na novém papeži, až Viterbanům došla trpělivost a uchýlili se k ráznému řešení: zamkli je ve volebním sále, z něhož odstranili střechu, aby kardinálové byli vystaveni přízni, a především nepřízni počasí, a k občerstvení jim přinášeli pouze chléb a vodu. Příděl jídla byl postupně snižován, a tak se kardinálové nakonec shodli na Tebaldu Viscontim, jenž přijal jméno Řehoř X.
Jedná se o jednoho z mála papežů, který nebyl kardinálem, ba dokonce ani knězem, ale pouze arcijáhnem Lutychu. V době volby byl v rámci deváté křížové výpravy v Palestině a zvolení ho zaskočilo. To, že v Itálii téměř nepobýval, paradoxně k jeho zvolení přispělo – nebyl totiž zapleten do politických sporů. Vzhledem k tomu, jak se systém volení pod zámkem (latinsky „clausi cum clave“) osvědčil, jej Řehoř X. zavedl nastálo a konkláve funguje dodnes. Posledním papežem zvoleným ve Viterbu byl Martin IV.,který se ihned po svém zvolení, provázeném vtrhnutím Viterbanů do paláce během konkláve, uchýlil do Orvieta. Poté už papežové ve Viterbu přes vícero snah nikdy nesídlili.
Od konce šestnáctého století město postupně uvadalo a ztrácelo svůj mezinárodní charakter. Za druhé světové války bylo Viterbo několikrát těžce bombardováno, protože si v něm zřídily sídlo německé jednotky. Tehdy obyvatelům přišla vhod spletitá síť podzemí pod historickým centrem, jež můžete navštívit i dnes.
Sto věží i fontán
Návštěvu Viterba je ideální naplánovat na jaro nebo na podzim, kdy se město pod ostrým italským sluncem nemění ve výheň ani v něm nepanuje vlhká vlezlá zima. Opatrně ale s návštěvou v prvním zářijovém týdnu. Třetího září je ve Viterbu zasvěceno oslavě patronky města svaté Růženy. V tento den je stovkou mužů vyzdvižen „Stroj svaté Růženy“: třicet metrů vysoká věž, která je každoročně na počest patronky sestavena a přenášena městem. Připomíná se tak slavnostní přeprava těla svaté Růženy, jež se odehrála 4. 9. 1258. Stroj je od roku 2013 zapsán na seznamu památek UNESCO.
Historickému centru dominuje unikátně zachovalá architektura z 12. a 13. století ve čtvrti San Pellegrino („čtvrti poutníků“) dochovaná v téměř netknuté podobě. Kamenné domy s podloubím jsou nalepené jeden na druhém a vstupuje se do nich po schodišti vedoucím na „balkon“ přede dveřmi. Tento pro Viterbo typický architektonický rys se nestavěl jen pro okrasu. Schodiště je vždy směrováno tak, aby osoba přicházející do domu měla po pravé ruce zeď, která zabraňovala návštěvníkům s nekalými úmysly v tasení meče. Na fasádách některých renesančních paláců pyšně trůní lev představující symbol města, náměstím a náměstíčkům zpravidla vévodí fontána, často gotická, a není náhoda, že se Viterbu v minulosti přezdívalo „město sta věží a sta fontán“.
Jídlo a pak do lázní
Po nasycení duše je potřeba ukojit i přízemnější, tělesné potřeby. Pro Viterbo a okolí jsou typické kaštany, zvěřina (zajíci, divočáci a sluky) a jezerní ryby. V sezoně ochutnejte kaštanovo-cizrnovou polévku (zuppa di ceci e castagne), „fregnacce“ – pokrm podobný palačinkám, který se jí jak nasladko, tak naslano, a „acquacotta“ (doslova „vařená voda“) – hustou zeleninovou polévku, jež se podává s chlebem a v minulosti byla díky nulovým nákladům na přípravu považována za jídlo chudých, protože každý měl potřebné ingredience na zahrádce. Milovníci pizzy nesmějí vynechat podnik „Il Monastero“, ve kterém servírují oválnou pizzu zabírající dva talíře. Ke stolování si nechejte poradit některé z lokálních vín, vyzkoušet můžete například bílé víno „Est-est-est“ z oblasti Montefiascone, jež je v kraji nejznámější.
Znavenému tělu můžete dopřát koupel v termálních pramenech Bullicame, ležících na okraji města. Přírodní lázně využívali už Etruskové a v Božské komedii je popsal velikán italské literatury Dante Alighieri. Prameny se nacházejí doslova uprostřed polí a vstup do nich je zdarma, nicméně zejména o víkendech je ve večerních a nočních hodinách potřeba počítat s tím, že se sem rádi jezdí bavit univerzitní studenti. V Božské komedii se mimochodem Viterbo objevuje hned dvakrát. Kromě vyvěrajících pramenů Dante zmiňuje i starobylý kostel svatého Silvestra, jehož vznik se datuje před rok 1000 a ve kterém v roce 1271 došlo při mši k vraždě Jindřicha z Almainu.
V Parku nestvůr
Když vyrazíte směrem na východ, octnete se po pár kilometrech v městečku Bagnaia, kde prozkoumejte vilu Lante a přilehlé manýristické zahrady. Ostatně obdivovatelé manýrismu si v okolí Viterba přijdou na své. Stačí popojet do městečka Bomarzo, u něhož se nachází Posvátný háj neboli Park nestvůr. V manýristickém parku ze šestnáctého století jsou kamenné sochy nestvůr a mytologických bytostí. Za návštěvu rozhodně stojí i jezera Bolsenského a Bracciano. Na březích toho prvního se podle některých zdrojů nacházela nejdůležitější etruská svatyně a shromaždiště a panoramata toho druhého natolik okouzlila Toma Cruise a Katie Holmesovou, že se rozhodli svou svatbu uspořádat na hradě ve stejnojmenném městečku Bracciano.
Jedním z hlavních zdrojů obživy Viterbanů je zemědělství a město je obklopeno lány stříbřitě zelených olivových hájů. Bohužel se ale ani Viterbu nevyhnul problém sužující celou Itálii. Země se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovních míst a mladí Italové jsou čím dál častěji nuceni opustit rodný kraj a hledat štěstí ve větším městě, případně rovnou v zahraničí. Někteří z těch, již zůstávají a podnikají v cestovním ruchu, rekonstruují staré venkovské usedlosti a vily a vytvářejí z nich tzv. agriturismo – v Itálii stále oblíbenější a jedna z nejstylovějších možností ubytování. V citlivě zrekonstruovaných stavbách s upravenou zahradou a venkovským interiérem se o vás majitelé postarají s typickou italskou vřelostí a „dolce far niente“ (sladké nicnedělání) se vám bude opouštět jen velmi těžko.
